Scéna.cz 

Alena Zemančíková: Zpětné zakreslení cesty

Příběh dvaceti pěti let Činohry Národního divadla je vyprávěním o pronikání nových témat a stylů do tvůrčího prostředí divadla, které je zavázáno vlasteneckou tradicí a povinností být přístupné všem. Žádné jiné divadlo v zemi takový závazek nenese, ale žádné jiné také k jeho splnění nemá takové podmínky jako Národní divadlo v Praze. Zpětné zakreslování cesty bez přesně zaměřených souřadnic je činností dobrodružnou, napínavou a zábavnou, nepřetržitě provázenou zamyšlením nad tím, jakou cestu urazila Činohra ND za pětadvacet let v celkovém obraze české společnosti a jejího Národního divadla.

Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a za přispění Mecenášského klubu Národního divadla.
„Kniha Aleny Zemančíkové zaplňuje prázdné místo v dějinách Činohry Národního divadla – doposavad jsme neměli publikaci, která by zhodnotila pětadvacet porevolučních let největšího domácího činoherního souboru. Alena Zemančíková k tématu přistoupila s vášní a erudicí: její text bude jistě přínosný pro pamětníky i pro ty, kteří zmíněné roky vůbec nepamatují. Pracuje s dobovými dokumenty, záznamy, fotografiemi, recenzemi, s materiály veřejnými i méně známými a vytváří text napínavý a čtivý. Mnohé pobouří a leckdo se bude v knize hledat marně, ale tak je to s Národním divadlem vždycky – je to divadlo všech a nikdo není spokojen. Přeju knize hodně čtenářů a čtenářek otevřených, zanícených a přemýšlivých.“ – Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry Národního divadla.
Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak – pokolikáté už v dějinách! – symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního organismu a jevištního díla. Dynamická doba zahrnovala proces otevření hranic, majetkové restituce, znovuotevření otázky vztahu Čechů a Němců, privatizace, vyrovnání s totalitami, rehabilitace umlčených umělců, návraty z emigrace, rozdělení Československa, finanční krize, politické aféry a pády vlád, vstup do Evropské unie. Politické dění v zemi bylo provázeno debatou o smyslu a významu Národního divadla v proudu globálních změn.

Působení tří polistopadových šéfů Činohry ND – Ivana Rajmonta, Josefa Kovalčuka a Michala Dočekala – je příběhem hledání odpovědí na otázku „čím je národu Národní divadlo“ tak, jak se vyvíjelo během dvaceti pěti let svobodné společnosti. Činohra ovšem proměňuje i styl, poetiku, nástroje a prostředky uměleckého výrazu. Sledujeme nástup nových herců a režisérů a hledání tvaru, který by spojil do inscenačního celku výrazné projevy osobností s rozličným dosavadním zázemím. Režiséři, kteří přišli z divadel, jež byla doposud s publikem ve spikleneckém vztahu, hledají způsob, jak oslovit diváky oficiální scény; s tímto procesem úzce souvisí i úsilí o vznik současných dramatických textů. Průběžným hlasem, který zní za uměleckým usilováním, je hlas kritiky, v němž zaznívají jak splněná i zklamaná očekávání publika, tak promyšlené interpretace inscenací. Kritický vícehlas je ale také hlasem médií a společenských nálad…
Publikaci Zpětné zakreslení cesty vydalo nakladatelství Akropolis a v Národním divadle je k dostání na hlavní pokladně na Nové scéně.