Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Činoherní studio mi bude chybět,“ říká Martin Finger

autor: archiv

V letech 2003 - 2004 nastudoval v pražském divadle Komedie několik inscenací. Za všechny jmenujme - Kvartet, Solingen (rána z milosti), Třetí Řím, Alenka v kraji divů, Antiklimax nebo Kanibalové. Není divu, že opouští svou domácí scénu Činoherní studio Ústí nad Labem. Rozhovor s Martinem Fingerem o jeho působení v divadle a odchodu do Prahy zpracovala dramaturgyně Johana Součková. Přebíráme ho v plném znění z webu divadla.

Od nové sezóny odcházíš z ČS, tzn., že se v tobě něco pohnulo, dozrálo, uschnulo? Co?
Něco se ve mně pohnulo, něco ve mně dozrálo, ale nevim, jestli uschnulo... to doufám, že naopak. Co? Všechno. V životě, v bytí, v divadle čili v herectví. Člověk se pořád vyvíjí. Za poslední rok se toho stalo tolik, že by to pro mě vydalo na několik divadelních sezón.

Ty jsi vyčerpaný?
Nejsem vyčerpaný. Já jsem člověk, kterej je pořád nespokojenej s tím, jak dělá svou práci. A chci, aby to bylo dobrý a k něčemu. Když si promítnu teďka zpětně třeba poslední dva roky, tak je tam u mě nějaký posun. V tom, jakým způsobem teď zkouším a jakým způsobem hraju.

Takže touha po změně.
Hm. Ale to nebylo radikální. To trvalo nějakou dobu. Člověk cítí, že tu změnu potřebuje a zároveň se mu nechce opouštět něco, co miluje a má rád. A nejen z pozice profesní, ale i rodinný, životní, to je všechno dohromady. To se tak ty věci sejdou.

Do ČS jsi přišel spolu s Romanem Zachem před osmi lety z Národního divadla. Kmenovými režiséry zde byli v té době Czesany a Pokorný. Když se na to díváš zpětně, můžeš říct nějaké věci, události, které tady byly pro tebe nejzásadnější, nejdůležitější, ať pozitivní nebo negativní?
Tak to bylo asi určitě potkání s režisérem Jirkou Pokorným a Tobiášův Jaurés, vlastě první práce, a to byl taky velkej rozdíl proti ND, kde ta práce pro nás byla dost o ničem. A pak zkoušení Crave v režii Davida Czesanyho. Takže ty režisérský osobnosti a pak ty lidi tam dohromady, že jim opravdu jde o to divadlo a že pro to dělají maximum. Ale někdy jako by Činoherák byl přehnaně zahleděný do sebe (a já to měl taky tak). Všechno se nemusí brát tak úplně vážně a ne všechno, co děláme my, je dobře, a co dělají ostatní, není špatně. Protože opravdu těch možností je hodně. Ale to bytí v tom naplno a jít si za tím, co chceš dělat, tak to určitě, to je ta věc.
A to horší? Nikdy jsem v tom městě (a to se týká i těch pokojů na ubytovně, který jsem vystřídal tři) nebyl doma. Nikdy jsem si to tam nezařídil tak, aby to byl můj pokojíček. Radši jsem trávil čas při práci nebo v baru nebo s těma lidma někde, ale většinou ty pokoje byly jenom na přespávání. Já na ten domov mám asi větší nároky. A to souvisí i s tím městem, bylo období kdy jsem najednou vyjížděl a chodil jsem do lesů okolo, ale to město samotný mě nikdy nelákalo.

Odchodem Pokornýho, Bláhové, Havlíkové do Prahy skončila nějaká etapa ČS. V zápětí bylo divadlo na Střekově vytopené. Vnímáš současnou dobu ČS jako období přechodu, nebo jako nějakou další etapu?
Doufám, že přechodu a vzniku nějaký nový etapy. Pevně v to doufám. Každopádně si myslím, že už dlouho trvá stav, kterej všechny uvnitř divadla poznamenává tím, že to není asi tak úplně ono, jak to bylo předtím. Ale myslim si, že to je úplně klasickej stav, kterej nastane a nastává, a ta obroda přichází s novejma podnětama, s novejma lidma, s novým elánem, další novej podnět je novej barák a věřím tomu, hodně v to doufám, že to zase nastane.

Vidíš nějaké výhody v tom, že už téměř dva roky nemáme své divadlo a hrajeme v náhradním prostoru a jezdíme na zájezdy...?

Výhoda je, že jsme se z toho „nepo...“ Že jsme se v Setuze zabydleli jak se dá, i když s vědomím, že je to jen na čas. Že to pořád dál běží a existuje to, navenek pro ty lidi, který tam choděj a který bohužel ubyli. Ta skvadra těch lidí se hodně změnila. Ty tváře, který jsem hodně potkával, ty úplně vymizely z toho života, nebo je jich jenom pár. Ale i za takových podmínek, že to dál funguje a že to lidi třeba ani někdy nepoznaj, to je velkej klad a velká výhoda. Mohlo se to klidně rozpadnout a rozbít úplně. Což se nestalo, zaplaťpánbůh, a je to myslím dobrá výchozí pozice pro to, aby tu práci nastartovalo zase něco novýho. Což je myslím prioritní a základní podmínka toho, aby Činoherák dál existoval. Ale to každej ví, že na těchhle principech vždycky fungoval a vždycky fungovat bude. Jako činoherní STUDIO. Studiový divadlo.

Tvým a Zachovým odchodem bude ČS oslabeno. Mohl by jsi nějakou radou nebo něčím, vykompenzovat díru, kterou po sobě necháš?
Na to se necítím opravdu oprávněn, abych někomu radil. Nevím... ať se to tam dál pere a moří a těší, tak jako dosud.

Hraješ ve většině představení divadla Komedie v Praze. Co tě tam táhne?
Podobná zabejčenost jít za tím, co chci opravdu dělat a že tomu věřím a stojím si za tím, co tady dělám. A táhnou mě sem pro mě dvě základní režisérský osobnosti – Dušan Pařízek a Honza Nebeský.

Zajímal by mě tvůj kritický pohled na ČS (na dramaturgii, způsoby práce...). Jseš tu s něčím nespokojený? Něco by jsi ČS vytknul, změnil?
Třeba když přijedu na večerní představení a vidím ty kolegy hrát, tak na jednu stranu je strašně skvělá ta spontaneita a hravost, ale na druhou stranu nesmí hraničit s tím, že se to zvrtne v úplný nic neznamenání tý věci. Já si myslím, že to není jenom jistý a pohodlný přijít někam a něco odehrát, ale že to něco znamená. Když bude mít každej nějakou osobní zodpovědnost, tak může fungovat i ten celek. A to souvisí nejen s hraním, ale i s tím, jak člověk přijde nebo nepřijde na zkoušku, nebo jak přijede nebo nepřijede na představení. Není to pionýrskej tábor, co tam máme. Individuální příprava je pro každýho jiná, ale ať je! U každýho. A ať je tam naplno a nejen sám za sebe, ale pro ty ostatní. A to je kolektivní záležitost.

A co dramaturgie? Co si myslíš o tom, že bychom měli dělat nějaké veselejší a komediálnější věci?
To bylo téma, který jsme řešili vždycky od tý doby co jsem tady. A ono se to nedá nikdy vlastně naplánovat. ČS právě vždycky žije z toho, že někdo přijde s něčím, co chce opravdu dělat a to je důležitější, než jestli to je nebo není třeba legrace.

Co ti bude chybět?
Činoherní studio.

18.8.2004 11:08:02 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!