Scéna.cz 

Divadlo mezi ledovci

Při cestě na alpské sedlo Julierpass, kterým procházely římské legie vedené Juliem Césarem, po němž má tento přechod své jméno, zaskočí poutníka nejen nádherné panoráma jiskřivých ledovců, jezer a barvy vysokohorské krajiny ale i něco zcela neočekávaného. Vedle kamenného útulku, který k podobným vrcholovým přechodům v alpské krajině patří odedávna, se tyčí vysoká věž, pozůstatek starobylého hradu zdá se. Žádný hrad tu ale nikdy nestál - i když - najdou se tu lecjaké pozoruhodnosti – dva římské kamenné sloupy - brána upomínající na přechod Římanů a kamenné řady protínající celé údolí, ne nepodobné těm v Bretani, sice menších rozměrů, nebo našim kounovským řadách, zjevně podobné provenience kdysi v dávných časech.

Třicetimetrová dřevěná věž s oblými okny na půdorysu deseticípé hvězdy jak vypůjčená z dětské stavebnice svým tvarem a barvou zaschlé krve dobře zapadá do krajiny a nijak neodporuje geniu noci. Přesto je její existence na těchto místech překvapující právě tak jako její účel. Rozhledna – co jiného, pomyslí si někdo. Ty dnes rostou jako houby po dešti na všech možných i nemožných místech. Ale že by si Švýcaři tak opatrní na své životní prostředí zrovna tady dovolili postavit vyhlídkovou věž? Správná odpověď je ale ještě neuvěřitelnější. Je to divadlo! Má čtyři patra, v každém cípu je samostatně věžička se sedadly pro obecenstvo, scéna je zavěšena v prvním patře nad vchodem, může se zdvihat a spouštět a diváci sledují dění ze shora.
Celá konstrukce vychází z filozofie jejího tvůrce ředitele kulturního festivalu Origen, teologa a umělce Giovanni Netzera. Svým projektem chce navrátit divadlo k jeho počáteční liturgické funkci, do dob, kdy jeho součástí byl dialog mezi lidmi a krajinou. Proto při některých představeních nahrazuje reflektory sluneční světlo dopadající okny. Začátek je obsažen také v názvu rozsáhlé kulturní akce odehrávající se v kraji Graubinden, festivalu Origen – v rétorománském jazyce začátek, původ, stvoření. V dalším významu je stavba „babylonskou věží“, symbolem pro kulturní pestrost Švýcarska, protože právě v tomto kraji se hovoří mimo francouzštiny všemi ostatními oficiálními jazyky země.

K počátkům se vztahuje divadlo rovněž obsahovou náplní – jde o biblická témata a jejich novou interpretaci, o propojování archaických forem s těmi nejsoučasnějšími, v jiné myšlenkové ale i fyzické - vertikální – perspektivě, dané podobou budovy. Balety, opery, tanečně hudební představení jsou uváděny jen v letní sezóně, protože budova ještě není zařízena na zimní provoz – s tím se však také počítá. Zatím se v zimě hraje v upravené vesnické stodole a na hradě v Rionu.
Projekt vysokohorského divadla získal prestižní vyznamenání - Wakkerovu cenu za architekturu, přesto se najdou jeho kritici zejména z řad zahraničních turistů. 410 tunový dřevěný kolos dokončený počátkem srpna 2017 zjevuje paradoxně také pomíjivost lidského života a lidských činů. Bude povznášet lidského ducha v těchto nebeských končinách do roku 2020. Pak jej rozeberou a přenesou na nenápadnější stanoviště, do Engadinu a krajina znovu nabude své neporušenosti.