zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřel herec Marian Labuda

Marian Labuda

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

(*28. 10. 1944 Hontianske Nemce, Slovenská republika – †5. 1. 2018 Bratislava)
Marian Labuda byl malý vzrůstem, ale velký svým uměním. To nejsou má slova, ale považuji je za výstižná. Když člověk zalistuje v historii česko-slovenského divadla a filmu, nemůže Mariana Labudu minout. Patřil naprosto přirozeně k naší kulturní historii, vždy fandil česko-slovenským vztahům, a byl jedním z herců, kteří nikdy neuvažovali nacionalisticky (v určité době s tím měl dokonce na Slovensku problémy). A tak jsme mohli Mariana Labudu potkávat nejen v českých filmech (legendární postava Pávka z Vesničky mé střediskové), ale i na divadelní scéně, ať už v pohostinských představeních ze Slovenska, tak v českých inscenacích, kde hrál.

Moje první vzpomínka mi připomněla Mariana Labudu ze sklonku 20.století (1999), kdy jsem viděla pohostinské představení z Divadla Andreje Bagára z Nitry, kde v inscenaci hostujícího Vladimíra Morávka hrál Macbetha. Byl to Macbeth neobvyklý, začínal v pyžamu a papučích, ale přesto to fungovalo dokonale: vzestup malého člověka, který se dostal do víru politiky, moci a slávy, působil v jeho podání naprosto autenticky. Další vzpomínkou bylo osobní setkání při příležitosti Letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě, kde hrál v ostravské inscenaci dvojroli vévody a jeho bratra Frederika ve hře Jak se vám líbí (viz rozhovor www.scena.cz. Vzezření Mariana Labudy klamně evokovalo komickou postavičku, ale opak byl pravdou – byla v něm jakási důstojnost, solidnost a vážnost lidí malých vzrůstem, kteří se museli v životě vyrovnat s tímto handicapem. A Labudovi se to podařilo skvěle. Zapsal se nesmazatelně do kulturních poválečných dějin Československa.
Marian Labuda se narodil v rodině krejčího. Jako malý vůbec netušil, že existuje něco jako divadlo, první kulturní zážitky mu zprostředkovával rozhlas, a vlastní spontánní pokusy o napodobování otce krejčího a místního kněze (obě postavy si později zahrál jak na scéně, tak ve filmu). V 60. letech studoval herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, a svým neobvyklým vzhledem zaujal natolik, že už v době studií, od roku 1964 hostoval v bratislavském Národním divadle. V letech 1965-68 se stal řádným členem. V době politického uvolnění pak byl jedním ze zakladatelů Divadla na korze, které však bylo v roce 1971 zakázáno. Labuda se dostal do angažmá na Nové scéně v Bratislavě, kde zůstal až do roku 1989. Zde si zahrál ve velmi různorodém repertoáru, zaujal mj. jako Seňka Gromov v dramatizácii Šukšinových povídek, jako Malcolm v Macbethovi, či jako tajemník v Čaji u pána senátora. Od 1. ledna 1990 se stal členem Činohry Slovenského národného divadla (SND), odkud si ho diváci pamatují např. jako Leona v Krajčírkách Jeana-Clauda Grumberga (2002), Čebutykina ve Třech sestrách (2008), nebo z her Zlatí chlapci Neila Simona (2010) a Carla Godoniho Vějíř (2010). Současně hostoval i v českých divadlech (Národní divadlo v Brně, Městské divadlo Zlín, Divadlo na Vinohradech). V roce 2000 ztvárnil postavu Pana Puntilly v Národním divadle v Brně, v roce 2002 si postavu Leona z Krajčírek zahrál v Divadle na Vinohradech (Krejčovský salón, režie Petr Novotný j. h.). Jednou z jeho výrazných rolí, kterou ztvárnil v bratislavské Aréně, byla titulní postava Tisa (mohli jsme vidět při hostování v pražském Činoherním klubu - 2005). V roku 2013 měla v Divadle Astorka Korzo ´90 v Bratislavě premiéru hra Petra Pavlaca Moja mama mala brata, kde si zahrál se svým synem Mariánom Labudom ml.

Marian Labuda se objevil v desítkách českých, slovenských i dalších zahraničních filmů, za roli ve filmu Záhrada získal Českého lva (1995). Většina diváků si ho pamatuje právě z filmu. Připomeňme alespoň některé: Buldoci a třešně (1981), Prodavač humoru (1984), Vesničko má středisková (1985), Lotrando a Zubejda (1996), Anděl svádí ďábla (1987), Dobří holubi se vracejí (1988), Vážení přátelé, ano (1989), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Andělské oči (1994), Král Ubu (1996), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Taková normální rodinka (2008), a mnohé další.
Za své scénické i filmové role získal Marian Labuda množství cen a vyznamenání, v Čechách i na Slovensku. Zajímavostí je i to, že kromě divadelní, filmové, televizní tvorby a dabingu se zabýval i psaním krátkých literárních útvarů. Své texty vydal i česky v knize Oči v sloupek (Fortuna, 2004).

8.1.2018 10:01:22 JaSop | rubrika - Zprávy

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bílá voda (MdB)

Články v rubrice - Zprávy

Ceny Jihočeská Thálie za rok 2023 jsou rozdány

Eliška Boušková

V sobotu večer v Jihočeském divadle proběhl sedmadvacátý ročník slavnostního předávání cen Jihočeská Thálie za ...celý článek


Poselství ke Světovým dnům divadla

Jon Fosse, Norsko

Na druhou polovinu března tradičně připadají oslavy divadelního umění. Světový den divadla se od roku 1962 kaž ...celý článek


1. kulturní portál Scena.cz - 25 let

Herečka Květa Fialová a šéfredaktor Josef Meszáros

Naše cesta za kulturou trvá již dvacet pět let! Od chvíle, kdy portál poprvé otevřel své virtuální brány v roc ...celý článek



Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmový portrét Anny Kareninové

Anna Kareninová (Je nalezena tím, koho hledá)

Je nalezena tím, koho hledá
Filmový portrét ceněné české překladatelky Anny Kareninové, která zítra slaví s celý článek

další články...