Scéna.cz 

Sršení K. A. Böhma

Elektronická komunikace přináší nový prvek do světa lidí. Prostřednictvím mailu nebo účastí v chatu si můžete vytvořit větší okruh známých a přátel. Tento druh přátelství má však jeden háček, většinou se pohybuje na virtuální úrovni. V praxi to znamená, že svůj protějšek fyzicky vůbec neznáte, ale přesto o sobě víte mnohem více než po setkání u piva.
Podobným způsobem jsem se seznámil s dramatikem Karlem Aloisem Böhmem. Mailovali jsme si přes půl roku a když se blížil termín našeho osobního setkání, přeci jen vstupovala do hry tajemná tréma. K.A. Böhm se přijel osobně podívat na světovou premiéru své hry Zapomenutí pacienti, kterou uvedl soubor Lucerna MB v Divadle Na zábradlí dne 1. července.
"Ahoj Mesy," uslyšel jsem a příjemný muž zářící radostí se zvedá od stolu. Najednou se na jazyk žene vodopád slov. Hovoříme o cestě do Evropy, o divadle a životě.


Karel A. Böhm opustil republiku roku 1981. Promoval na lékařské fakultě UK. Žil v Praze a v Karlových Varech. Prozrazuje na sebe, že kromě své lékařské profese, hraje rád na varhany a cestuje.

Autor hovoří velmi čistou češtinou bez amerikanismů, jak bývá u některých lidí po dlouhém pobytu v cizině zvykem. Udržuješ si dobrou znalost českého jazyka právě psaním her a povídek?Pevně věřím Čapkově definici českého jazyka: je to nejkrásnější a nejbohatší řeč na světě. Snažíme se doma mluvit česky, aby náš syn byl o to v životě bohatší. V rámci rychlé aklimatizace jsme kdysi se ženou mluvili doma anglicky, ale vůbec jsme si nerozuměli.
Potlačoval jsi psaním Zapomenutých pacientů stesk po Čechách?Myslím, že jsem měl v emigraci štěstí na získání práce. Velký stesk, to ne. Kdysi dávno jsem seděl na interrupční komisi, kde se členky komise zajímali akorát o "drby". Všechno co se řeklo, bylo slyšet venku neboť netěsnily dveře.
Lidi brečeli a svěřovali komisi intimní věci. V čekárně naopak naslouchali opravdu se zájmem. Do toho občas hrál omylem amplion budovatelskou píseň, že jsme neslyšeli vlastní slovo. Tehdy jsem si říkal: Škoda, že to nemohu někomu vyprávět. Zpracovat toto téma jako divadelní hru, to by se musel každý smát, byť hořkým věcem.
V uváděné hře Zapomenutí pacienti vystupuje postava vypravěče (z videozáznamu Jan Přeučil), stylizovaná do pořadu Nedělní chvilka poezie, promlouvá k divákovi s vážným poselstvím. Není to trochu patetické a příliš kontrastní k onomu absurdnímu "blázinci"?Miluji, když jsou lidi slušně vychovaní.V Bibli je na několika místech v jinotajích i přímo napsáno, že pomlouvání nepřítomné osoby je hřích. Jeden z mnoha důvodů, proč jsem utekl z Čech, byli právě špatné mezilidské vztahy. O tom je ona postava vypravěče. Jestli poučuje? Jak si každý přebere.
V Zapomenutých pacientech můžeme postřehnout tvoji dobrou znalost prostředí. Myslel jsi při psaní této hry na své blízké?Především na naší tetu Bety, která onemocněla zhoubným nádorem prsu a začala léčbu zářením v jedné pražské nemocnici. Sestra ji umístila pod zářič, odešla pryč, a zapomněla na ní.Teta si pochvalovala, jak ji tam důkladně léčí, byť dostala dávku jako kdyby byla v Hirošimě. Zemřela tři dny poté.
Kdo je prvním čtenářem tvých her?Nejen her, většinou píši i povídky. Moje žena se stává první čtenářkou. Jako druhá je velmi ráda čte naše sousedka, osmdesátiletá paní Clark na invalidním vozíku. Ta mi nejvíce říká, co mám vynechat, co přidat.
Žiješ v městečku Lima, stát Ohio, kde se věnuješ své lékařské praxi, stalo se ti někdy, že jsi na nějakou pacientku "zapomněl"?Rozdíl mezi americkým a českým zdravotnictvím je hlavně v obyčejném vztahu lékař pacient.Vůbec to není v nějakých výzkumných superlaboratořích. Zdravá konkurence a Damoklův meč potenciálních soudních sporů nedovolí americkému zdravotníkovi, aby zapomněl na svého pacienta.

Vedle hovorů o současném domově K.A. Böhma, kterým se stalo město Lima ve státě Ohio, jsme si povídali o dalších autorských plánech. Setkání dopadlo na výbornou. V průběhu našeho povídání vyzařovala z pana Böhma pozitivní energie a radost ze života. Věříme, že trochu z jeho vitality pocítí divák při dalších reprízách bláznivé komedie Zapomenutí pacienti z dob nedávno minulých, kdy lékaři místo léčení schůzovali a kdy diletanti rozhodovali o životě druhých. Děkujeme za rozhovor a přejeme příjemný let.