zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tracy Letts: Srpen v zemi indiánů

Z inscenace Srpen v zemi indiánů  (MDZ)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

„Život trvá dlouho…“ prohlašuje Beverly Weston v prologu inscenace Srpen v zemi indiánů, kterou se souborem Městského divadla Zlín nastudoval režisér Petr Štindl.

Jistota tohoto textu se projevila i v jistotě celého inscenačního týmu. Deset let stará hra vynesla autorovi Tracy Lettsovi dvě nejprestižnější ocenění – Pulitzerovu cenu a Cenu Tony. Jasnost a chytrost textu může inscenátory hry zavést do pasti mikropříběhů jednotlivých protagonistů, a to tak nešťastně, že se v nich mohou ztratit, stejně jako vzápětí divák. Městské divadlo Zlín daný titul nasadilo k jubileu 70. výročí divadla, a to na den přesně, 17. září. A jaký je výsledek? Došlo k pověstnému vylámání zubů nebo zůstane stomatolog bez práce?

Začněme u prostoru, kde se děj odehrává. Jak český název hry napovídá, ocitáme se v pouštní krajině s vysokou denní teplotou. Z jeviště několikrát zazní: „Kolem pichlavých kaktusů chodíme.“ Dramaturg Kateřina Menclerová symboliku v programu k inscenaci posunuje, a vzhledem k výstupu Violet Westonové označuje palčivost příběhu titulkem „Tanec smrti kolem pichlavých kaktusů.“ Chůze i tanec představuje pohyb. A při přenesení do českého prostředí můžeme aplikovat rčení: „Kolem horké kaše chodíme…“

Autor scény Petr B. Novák navrhl členitý interiér velkého domu pro početnou rodinu. V labyrintu je nutné si všimnout křižovatky schodišť z podesty – jeden vodopád schodů padá do tůně pokoje Violet (čelně k divákovi), boční schodiště ústí do garáže. Následně se chodí do obývacího pokoje, přijímacího salónu… Důležité je spojení mezi pokojem Ivy a pracovnou Berlyho, tvořené šikmou lávkou. Hlava rodiny sídlí v nejvyšším místě domu. Stranou nezůstanou ani „tajná“ dvířka na půdu, kde se ubytuje Indiánka Johnna Monevata.
V druhé půli inscenace scénografie odhalí okolí domu. Zadní stěna s okny, která mají předtím neustále stažené rolety, mizí. Diváka zaujme suchý strom a písečný horizont žlutého nádechu. Kovový vodojem u pravého portálu představuje nejen zdroj vody pro občerstvení, ale zároveň jakousi oázu, úkryt před ostatními.

Hudba Davida Rottera ilustruje příběh ve dvou rovinách: scénická hudba převážně s harmonikou – odkaz k původním obyvatelům, a přiznaná citace dobové hudby kolonistů.

Režisér Petr Štindl pracoval s herci velmi jemně, důraz kladl na jasné nuance, detaily. Napětí a překvapení vzniká náhle, podobně jako opalizující vzduch ve vysokých teplotách může náhle vyvolat bouřku.
Jana Tomečková ztvárňuje roli Violet Westonové s řemeslně výborně zvládnutou jevištní mluvou. Předepsané drmolení, které způsobuje rakovina úst, podává s noblesou. Jistému hereckému protokolu v podobě hrubě vulgárních vět čelí s velkou statečností. Její předvídatelnost a důkladná znalost rodinných tajemství a tabu ji přesto pokládá na lopatky osamění, i když…
Dramatik Letts zakomponoval do textu tři sestry – nejstarší Barbaru Fordhamovou (Eva Daňková), prostřední Ivy Westonovou (Tamara Kotrbová) a nejmladší Karen (Marta Bačíková). Nahodilá nebo úmyslná inspirace Čechovem? Nejsilnější postavení má Barbara. Do děje vstupuje s celou rodinou – manželem Billem (Luděk Randár), s kterým se rozchází, a s dcerou Jean Fordhamovou (Barbora Křupková j.h.). Ta v příběhu zastupuje nejmladší generaci. Působí patřičně agresivně, zraněná rozchodem rodičů, je dosud dítětem, ale už i dospívající mladou ženou, citlivou a rozbolavělou. Hledá bezpečný přístav. Částečné porozumění najde u hospodyně Johnny Monevaty (Vanda Kavková j.h.). V tomto případě se režisér skutečně trefil. Vanda Kavková odpovídá vizáží dané postavě, představuje klidný přístav pro všechny v rodině zasažené smutkem. Nejstarší dcera Barbara přebírá po matce žezlo hlavy rodiny. Neuvědomí si, že je to nejen o tom umět se správně rozhodnout, ale zejména vzít na sebe zodpovědnost za všechny v rodině. Tuto tíhu zodpovědnosti nezvládne v okamžiku, kdy své sestře má oznámit, že chodí s nevlastním bratrem – Charles Aiken junior (Pavel Vacek).

Srpen v zemi indiánů představuje jednu ze silných inscenací Městského divadla Zlín. Autor Tracy Letts v ní navršil konfliktů a problémů více než dost. Divák si může vybrat, s kterou postavou půjde, které bude držet víc palce. A jak už to na divadle bývá, může objevit styčné body s vlastním životním příběhem, a možná i najít odpověď na svůj problém.

28.11.2016 00:11:25 Josef Meszáros | rubrika - Recenze