Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Josef Meszáros: …že bych s portálem Scena.cz švihnul, to mě nenapadlo, i když někdy krize byla

autor: archiv Scena.cz

Josef Meszáros, zakladatel Scena.cz, kterého většina z nás zná pod přezdívkou Mesy, oslavuje v těchto dnech jubileum. Zatímco u žen se v tomto případě o věku už moc nemluví, u mužů je to ten nejlepší věk… Takže, šťastné vykročení do další padesátky! Při této příležitosti jej zpovídala dlouholetá spolupracovnice redakce, herečka Daniela Bakerová (mimochodem rovněž letošní jubilantka).

Jak ses od učitelství dostal k vedení úžasného časopisu Scena.cz?
Prazáklad je v mém dětství. Můj děda z české strany Stanislav Bohdanecký byl umělecký maskér, vlásenkář a holič. Takže paruky a líčidla nás obklopovaly od dětství. A děda byl ochotník. Traduje se rodinná historka, kdy v Lucerně hrál Kláska. V okamžiku, kdy mu Klásková laje, vykřikla moje maminka z prvé řady v Sokolovně na Dobříši: „Nebijte ho, to je můj tatínek!“ Divadlo mě doslova chytlo v době středoškolských studií, kdy jsme jezdili do Prahy na představení v rámci Klubu mladého diváka. Z té doby mi v hlavě nejvíce utkvěly inscenace Hamleta (v režii M. Macháčka v tehdejším Smetanově divadle, dnešní Státní opeře) a Pop-festival ve starém Disku.

Pohybujeme se na internetu, tedy správně portál www.scena.cz…
Přesně tak. Tady pomohla náhoda. Zabýval jsem se počítači a tedy i internetem. Stihl jsem zaregistrovat adresu www.scena.cz a projekt odstartoval před sedmnácti lety. Vzpomínám na první velký rozhovor. To jsem se sešel s Janem Potměšilem. Nedávno jsme si povídali znovu u příležitosti jeho 50. narozenin.

Důležité je, že portál Scena.cz už má za ta léta své místo v přehršli kulturních informací, které se z internetu hrnou. Jak ses dostal ke svým spolupracovníkům?
Upřímně řečeno, nebylo to vždy jednoduché. Tvůrce portálu lze dělit na dvě linie. Na jedné straně je to technické zázemí a na druhé straně redakce. Z prvního ranku je to programátor a grafik, pak účetní ad. Na úplném startu byl Radek Mansfeld, programátorské žezlo přebral Jaroslav Rychna. Grafiku tvořil Pavel David. Redaktory jsme hledali metodou pokusu a omylu. Dnes to nejdůležitější jádro tvoří Jana Soprová, Helena Kozlová, Petr Schier, Zuzana Michnová a ze zámoří Doubravka Kreutschneiderová. Ostatním na té cestě patří dík. I když se našli i takoví, s nimiž jsme se museli rozloučit. Scena.cz není nakladatelství velkého formátu, kde se kolegové navzájem neznají. Naše redakce je soudržný tým, v podstatě taková širší rodina. A do té se lidičky dost náročně vybírají. Musím zaklepat, stávající jádro je kvalitní.
Ovšem, nesmím zapomenout ani na další kolegy, učetního Petra Suchanku, členy správní a dozorčí rady. Scena.cz byla donedávna obecně prospěšnou společností. Sehnat kamarády, kteří se pod něco podepsali, a věřili týmu redaktorů, i managementu, není jednoduché. Za to jsem vděčný nejen tobě, ale také Iloně Svobodové, Iloně Smejkalové, Michalu Slanému, Petře Jindrové, Veronice Bajerové, Sylvě Stodůlkové a dalším.

Jak to všechno stíháš sladit s profesí učitele?
Je to tak díky vstřícnosti vedení ZŠ Pražačka, které mi umožnilo věnovat se v pátek premiérám po celé republice. Ostatní věci koordinuji mimo školu. Někdy i do pozdních nočních hodin. Rozhovory natočit není problém, ale pak se musí přepsat, sestřihat, autorizovat. A to je časově dosti náročné. Naštěstí, nepotřebuji sekretářku, dnes už píši všemi deseti. Ale jinak se už musím trochu šetřit, takže jeden den v týdnu skutečně nepracuji.

Máš nějakou zpětnou vazbu, pokud jde o čtenáře scena.cz? Jak se toto zjišťuje?
Pohybujeme se na internetu, kde fungují různé nástroje na zpracování statistik čtenosti, např. kolik lidí čte jednotlivé články, kolik jich sleduje jednotlivé obory až po celkovou sledovanost portálu. Právě tuto návštěvnost, coby základní kritérium zejména pro inzerenty, zjišťujeme. Dnes jsou aktuální čísla kolem 3 000 čtenářů denně, měřeno pomocí unikátní IP adresy. Z toho máme velkou radost. Jsme rovněž na Facebooku, odtud jsou další reflexe.
Máme zkušenosti, že čtenáři nejčastěji zjišťují informace, pokud zemře někdo z umělců. Jinak z hlediska dramaturgie pro nás neexistují důležitější a méně důležití umělci - všichni jsou pro nás hvězdy. Nabízíme rozhovory jak se sólisty baletu, opery, činohry od nás i ze zahraničí, dáváme prostor začínajícím umělcům, i lidem, kteří něco dokázali v různých oborech. Povídali jsme si se zvoníky, zvonařem, uměleckým sklářem, řádovou sestrou atd. Takže se jedná o kulturnost v širším slova smyslu. Mj. mediálně podporujeme Noc kostelů, studentské akce jako Zlomvaz a mnoho jiných prestižních festivalů.

Ta škála oborů, na které se zaměřujete, se během let opravdu hodně rozšířila…
Začínali jsme divadlem, a postupně jsme vedle hudby, opery a tance přidali výtvarné umění, a nejnověji také mapujeme filmovou scénu. Zajímají nás zejména adaptace divadelních a literárních děl, životopisné filmy a sledujeme i tvorbu pro náročného diváka. Zprostředkováváme informace o přímých přenosech ze zahraničních scén – MET, NT Live, balety z Moskvy, Paříže i Londýna.

To je všechno záslužné a zajímavé. Ovšem, vždycky přijde otázka - jak je vlastně portál Scena.cz financovaný?
Scena.cz od samého začátku nezapadala do grantových řízení. Jednak instituce neznaly nebo neuznávaly internet. Nikam jsme nepatřili, nikdo nás nechtěl, nikdo nám nic nedal. Dnes se sice situace změnila v tom, že instituce sice internetové servery uznávají, ale v oblasti možností grantů to zůstalo stejné. Protože tzv. nevytváříme živé umění, nepasujeme ani do grantů hl. m. Prahy, ani MK ČR… Takže jediná možnost je alespoň částečné financování z reklamy. Partneři mají možnost využít širokou paletu inzertních produktů za velmi vstřícné, až symbolické ceny. Všem stávajícím partnerům děkujeme. A samozřejmě budeme rádi, když se přidají další.

Divadla si stojí jak?
Od samého začátku s námi spolupracuje Národní divadlo Praha, Městské divadlo Brno, Švandovo divadlo, Městské divadlo Zlín, Divadlo v Celetné, Městská divadla pražská, Východočeské divadlo Pardubice, Činoherní klub Praha, Hudební divadlo Karlín. Postupně se přidalo Jihočeské divadlo České Budějovice, Divadlo J.K.Tyla Plzeň, Městské divadlo Mladá Boleslav ad. Dále spolupracujeme se symfonickými tělesy, knihovnami, festivaly, kiny…

Má Scena.cz nějakého sponzora?
Kupodivu jednoho máme. Je s námi spjatý od založení portálu. Firma se vyvíjela a měnila vlastníky, dnes funguje jako Dial Telecom , který nám poskytuje server hosting barterem. Za to patří obrovský dík.

Napadlo tě někdy, že bys toho nechal?
(Dlouhé zamyšlení.) Doslova, že bych s portálem Scena.cz švihnul, to mě nenapadlo, i když někdy krize byla. Co mě trápí, je pokračování projektu. Rád bych našel někoho, kdo by přebral vedení. Snad to nebude znít blbě, hledám podobného fanatika, který by obětoval čas, vložil by do toho nápady, nadšení… Snad se objeví někdo, kdo bude i nadále držet stejnou kvalitu, bude rád za cenné zkušenosti, v takovém případě je z mé strany vítán. Potom se budu raději věnovat jen rozhovorům.

Scena.cz se vždycky vyhýbala informacím bulvárního typu. Podle mé zkušenosti jsou ohlasy pozitivní, ale zeptám se - bývají někdy i negativní?
Za sedmnáct let jsem zažil reakce typu obrany pouze ve dvou případech. Jinak nějaké vysloveně negativní nebo útočné výpady nebyly a doufám, že nebudou. Chodí nám hodně podnětů, připomínek k obsahu, fungování portálu apod. Musím přiznat, že mnohé připomínky uznávám, ale zase skončíme u jediné odpovědi: „Je to o penězích.“

Samostatnou kapitolou jsou recenze...
V redakci si uvědomujeme, že recenze dále žijí, že daná reflexe má vliv, ať na diváka, tak na inscenátory. Na druhou stranu, i když se něco nepovede, víme, že i za tím je velké úsilí tvůrců. Pohybujeme se v zákulisí, díky reportážím z on-line dnů. Snažíme se reflektovat citlivě s ohledem na všechny skutečnosti. Slušně, bez zlého úmyslu, bez snahy po efektu.

Nahlédnutí do zákulisí uměleckých a dalších tvůrčích činností je pro čtenáře Scena.cz velmi zajímavé, protože osobně se tam málokdo dostane. Čtou podle tvého odhadu Scénu i lidé mimo ty od kumštu?
Vývoj čtenářské obce kolem portálu Scena.cz je zajímavý. Když jsme začali zprostředkovávat NetHovory (původně Čapkovo odpoledne – pozn. red.), to jsme v případě hereckých osobností byli první v ČR, u prvních sezení jsme museli odpovědi hostů zapisovat my. Umělci tehdy neznali internet, a už vůbec ne chat, nebo neovládali psaní na klávesnici. Po sedmnácti letech jsme ve fázi, kdy rozhovory leckdy domlouváme prostřednictvím internetu, ať už přes sociální sítě, nebo mail. To je obrovský úspěch. A abych odpověděl na otázku - máme ohlasy, že nás čtou i běžní čtenáři, kteří se přímo v oblasti umění nepohybují.

Máš pocit, že máte ve svém oboru konkurenci?
Bylo by asi špatné, kdybychom neměli konkurenci. Otázkou je, do jaké míry brát ostatní projekty jako konkurenční. Scena.cz je zpravodajský portál, který se zaměřuje na živé umění, na kulturu. Značka Scéna je velmi obecná, můžeme hovořit nejen o divadelní scéně, ale i hudební, výtvarné, módní apod. A tady si myslím, že nám v daném rozsahu nikdo nekonkuruje. Na internetu existují buď projekty úzce oborové, nebo spíše zaměřené na životní styl, jehož je kultura součástí. A těch je dnes tolik, že se ztrácejí.

Za tu dobu, co fungujete, máte určité jméno, nějakou tvář. Dostáváme se ke grafice a technologii portálu. Jakým směrem chce Scena.cz kráčet v budoucnosti?
Zatím jsme se spolu, divadelně řečeno, bavili o dramaturgii portálu Scena.cz. Dostáváme se přeneseně k jevištní technologii. Portál je vytvářený nadšenci a z nadšení, tak vše je stále v pohybu. Stále ještě není venku všechno, co umí. Zase jsme u peněz. Dokončení portálu by nějakou finanční injekci potřebovalo. Ohledně grafiky, tam je to o tom, že jsme zpravodajský portál, tudíž se toho mnoho nedá vymyslet. V podstatě je grafika jednoduchá a střízlivá. I když je stále co zlepšovat. Ve stávající etapě máme už tým, který by mohl portál dodělat, ale částečně chybí peníze, částečně odvaha. Přiznám se, že mám obavy, necítím se dostatečně silný na závěrečnou fázi. Programátorům i grafikovi musím věřit, podobně jako redakčnímu týmu.

Jak se v redakci řeší dovolená?
Portál Scena.cz musí běžet nonstop. Tudíž, co jde, se připravuje dopředu. Na aktuální zprávy máme službu, a někdy se musí publikovat i z dovolené. Vzhledem k stále dokonalejší technologii portál můžeme editovat z mobilu, tabletu, všude, kde je internet.

Věčná otázka dneška – myslíš, že internetové portály časem vytlačí tisk?
To je stálé dilema mezi papírem a elektronickou podobou. Já osobně se domnívám, že v případě zpravodajství už je papír archaickou záležitostí, přece jen internet dovoluje publikovat okamžitě, zatímco u novin a časopisů to přece jen nějakou dobu trvá. Na sobě pozoruji, že tištěné deníky nekupuji. Zpravodajství sleduji elektronicky. V případě internetu se hodně zabývám etikou, zejména do jaké hloubky zprostředkovávat informace. Zvedám prst, podobně jako varoval Karel Čapek, zda nás ta technologie nedrtí a neválcuje. Nakolik jsou dané informace zneužitelné. Otázkou je, co všechno je podstatné a důležité pro pochopení díla, ať se to týká veškerého živého umění. Co všechno se váže k emocím, k prožitku příjemce. Co naopak už je za hranou. Je to velmi složité. Nicméně, musím přiznat, že bych rád Scenu.cz viděl někdy vytištěnou. Bylo by to zajímavé. Po dědovi mám časopis Kinorevue ze 40. let minulého století ve vazbě. A má to v sobě nějaké kouzlo.

Má Scena.cz ještě nějaké „nesplněné sny“ nebo úkoly?
Tím, že jsme na internetu, tak nás také sleduje svět. A tady máme rezervy. Rádi bychom zveřejňovali anglickou mutaci, resumé, a v originále materiály, které se vztahují k zahraničním umělcům.

Svět se tím médiem tak zmenšil, že je to přirozené, když o sobě chtějí vědět lidé i na druhém konci světa. Pokud se nepletu, tak NetHovory končíte domluvenou otázkou: „Vaše slovo závěrem…“
… většina hostů si s tím neví rady. Děkuji všem příznivcům, čtenářům, redakci, a všem z public relation, všem kamarádům a známým v kultuře. Scena.cz určitě vydrží do 20. výročí, a pak už to bude potvrzená tradice. Omlouvám se všem, komu není blízký můj styl humoru. Těším se na další setkání se zajímavými hosty u rozhovorů…

12.9.2016 11:09:59 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!