Scéna.cz 

Divadlo žije! 19. týden

Divadlo žije!
Rozhovor s Markem Němcem o herectví, divadelní režii a Ballovi. Vianova Pěna dní na jevišti Klicperova divadla v Hradci Králové. Choreografická revue s ženou jako ústředním tématem z dílny nové generace tanečního uskupení DekkaDancers. Režie M. Kučera (Premiéra)
Marek Němec vystudoval střední průmyslovou školu stavební a poté herectví na DAMU. Od roku 2001 hraje v divadelním Spolku Kašpar, souběžně působil pět sezon v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Pravidelně hostuje v Divadle v Dlouhé. A také vyučuje herectví na katedře činoherního divadla na DAMU. Kromě herectví ale Marka Němce v poslední době výrazně zajímá i divadelní režie; už v Činoherním studiu režíroval Utrpení mladého Werthera, za inscenaci Terminus v Divadle v Celetné byl jako Talent roku nominován na Cenu Alfréda Radoka. Jeho zatím poslední režijní výzvou byl Ball Bertolda Brechta, kterého nastudoval ve Švandově divadle s Davidem Punčochářem v hlavní roli.

V Klicperově divadle v Hradci Králové dokončil režijní tandem SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, svou volnou divadelní trilogii o lásce. Aktuální scénické podobě románu Borise Viana Pěna dní, předcházely v minulých letech inscenace Puškinova Evžena Oněgina a pohádky–mýtu Labutí jezero, známé z Čajkovského baletu. Do rolí milenců – nesmělého romantika Colina a vášnivého sběratele filozofických pojednání Chicka – režiséři obsadili Miroslava Zavičára a Jana Sklenáře. Jejich partnerky hrají Marie Poulová a Marta Zaoralová.
Choreografickou revue Žena za kultem se představilo v nové podobě uskupení DekkaDancers. DekkaDancers vznikli v roce 2009 a několik sezon pocházel jejich repertoár především z dílny Tomáše Rychetského a Viktora Konvalinky, kteří byli spolu s fotografem Pavlem Hejným i jeho zakladateli. Nyní jsou jejich následovníky Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar a Marek Svobodník spolu s dalšími dvanácti kolegy ze souboru Baletu Národního divadla.
Vysílání: 10.5., 23.05 hod., ČT art; Opakování: 12.5., ČT art

Smrt císaře a krále Karla IV.
Martin Růžek a Oldřich Kaiser v dramatickém příběhu o posledních dnech života velkého panovníka, od jehož narození uplynulo právě sedm set let (1978). Dále hrají: O. Sklenčka, F. Němec, V. Šmeral, J. Adamíra, J. Kepka, D. Kolářová, V. Ráž a další. Scénář J. Šotola. Kamera A. Navara. Režie E. Němec
Hra Jiřího Šotoly zobrazuje drama posledních dnů života římského císaře a krále českého Karla IV.. Není to však pouhá historická rekonstrukce; s velkou básnickou nadsázkou vypovídá o životě i lidských a politických postojích našeho nejvýznamnějšího panovníka. Do Prahy v roce 1378 již potřetí přijíždí papežův legát, protože se očekává úmrtí Karla IV. Končí jedna velká a slavná éra českých a evropských dějin. Karel IV., hrdý na to, z jaké bídy povznesl svou milovanou českou zemi ke světovému významu a kráse, trne hrůzou z jejího pokoření po vlastním odchodu...
Titulní roli důstojného a hrdého panovníka s autoritou ztělesnil Martin Růžek, nejistého a nesebevědomého králova syna Václava IV. hrál mladý Oldřich Kaiser.
Tímto dramatickým titulem si připomínáme výročí sedmi set let od narození Karla IV., které připadá na 14. květen letošního roku.
Vysílání: 15.5., 21.45 hod., ČT art

Zlatá ručka
Boleslav Polívka a Jiří Stivín ve filmové hudební fantazii o slavné době šašků za panování Karla IV., která i dnes inspiruje básníky, malíře, hudebníky k vyjádření starodávné historie (1982). Kamera J. Špelda. Scénář a režie V. Sís
Šašek je označení pro komickou postavu. Její výskyt lze prokázat již v řeckých a římských komediích, později ve středověkých fraškách. Šašek se uplatňoval zejména na panovnických dvorech. Nejinak tomu bylo na Pražském hradě v době Otce vlasti - Karla IV. Nezbedný kejklíř býval obvykle oděn v pestrém oblečení, na hlavě míval kuklu s rolničkami nebo s umělýma oslíma ušima.
Tradice dvorních šašků má své kořeny již ve starém Egyptě. V Evropě se rozšířili v období vrcholného středověku, patrně pod vlivem křížových výprav, v muslimském světě byli šašci obvyklou součástí panovnických dvorů již od 7. století. Šašky byli nejčastěji muži, jsou však doloženy i dvorní šaškyně, jako byla např. šaškyně Jana, sloužící anglické královně Marii Krvavé, nebo několik šaškyň ruské carevny Anny Ivanovny. Někteří šašci se uplatnili zároveň jako diplomaté nebo rádci panovníků. Z českých dějin je známý např. Mossén Borro (vlastím jménem Antonio Talander), působící na dvoře císaře Zikmunda Lucemburského, nebo Jan Paleček, šašek a dvořan Jiřího z Poděbrad. Legendárním byl kouzelník Žito, čaroděj na dvoře krále Václava IV. O vtipech, ale i moudrosti a důvtipu všech těchto osobností se dochovala řada pověstí či anekdot, které se často tradují dodnes. Zde vystupují v šaškovských maskách flétnista Jiří Stivín (Svach zvaný Zlatá ručka) a Bolek Polívka (šašek Mařík), kteří se pohybují v gotických prostorách staré Prahy.
Vysílání: 14.5., 23.40 hod., ČT art