Scéna.cz 

Ceny Thalie 2015 v oboru činohry

Tak už je za námi letošní slavnostní večer Thalií 2015. V oboru činoherním se ukazuje jasná tendence spravedlivě podělit regiony, zatímco nominovaných z pražských divadle je minimum. V boji o peníze pro divadla je zaměření na regiony rozhodně chvályhodné, poukazuje se mj. na to, že i na oblasti se hraje divadlo, které stojí za vidění a je to také signál pro místní radnice, aby divadelní činnost podpořily. Divadla, z nich pocházejí ocenění umělci, samozřejmě jásají, a většina z nich ve svých děkovných slovech nezapomněla na připomenutí nejrůznějších (vesměs málo placených) profesí, které se v rámci divadel uplatňují.

Nejdůrazněji na to upozornila Zora Valchařová Poulová, která vyjmenovala veškeré profese doslova „od sklepa po půdu“. Tato herečka Klicperova divadla v Hradci Králové si odnesla Thalii za hlavní roli Violety Westonové ve hře Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů, kterou režírovala mladá režisérka Tereza Karpianus. Radost mohou mít znova také v mladoboleslavském divadle, kde především bodoval Petr Mikeska, Tentokrát vzbudil pozornost Radim Madeja, který po několikaletém angažmá v Mostě zaujal v Boleslavi hned první rolí Tima Tooneyho v komorní hře Alessandra Baricca Novecento (1900). Další regionální divadlo k sobě přitáhlo pozornost díky ocenění pro činoherce do 33 let, kterou za Nadaci manželů Munzarových předal Luděk Munzar Pavle Janiššové ze Západočeského divadla v Chebu, v němž herečka působí už od roku 2006. Největší potlesk – doslova standing-ovations - sklidil Stanislav Zindulka, který získal ocenění za Celoživotní činoherní mistrovství. Ten také pronesl nejdelší projev, v němž přoipomněl jednotlivé éry svého šedesátiletého působení u divadla. Připomněl sovu milovanou učitelku herectví Vlastu Fabianovou, svou éru za v Hradci Králové spojenou srežisérem Milanem Páskem, který ho v roce 1966 s sebou odvedl do Brna, do Divadla bratří Mrštíků. Po poměrně krátkém období, které strávil Zindulka po roce 1989 v Městských divadlech pražských se v roce 1994 stal jeho stálou scénou Činoherní klub.
A ještě jedno ocenění připomeňme - Cenu Thalie za celoživotní loutkoherecké mistrovství získal Jiří Vyšohlíd, který celou svou kariéru strávil v hradeckém divadle Drak, a pracuje tu dosud. Je dobře, že Thalie pamatují i na obor, který je (nespravedlivě) odsunut do pozadí, protože i zde se objevují skutečně výjimeční všestranní umělci jako Jiří Vyšohlíd. Ostatně, on sám upozornil na to, že jistý handicap pro to, aby se loutkoherci dostali do centra pozornosti, je v tom, že hrají převážně pro děti. I když jako publikum jsou jedinečné, nejsou těmi, kdo rozhodují v anketách.