Scéna.cz 

Příběh vášnivé, zničující a osudové lásky – Manon Lescaut

Činohra Národního divadla Praha uvede v premiéře inscenaci Vítězslava Nezvala MANON LESCAUT. Premiéry se uskuteční 11. a 12. února 2016. Příběh vášnivé a zničující, a přesto tak osudové lásky se na jeviště Národního divadla dostává vůbec poprvé, přičemž ale nic neztratil na své působivosti a síle.
"Vítězslav Nezval Prévostův román zhustil do několika postav, naše adaptace jde ještě dál – veškeré pobočné postavy i některé dějové linie úplně vypouští a soustředí se téměř výhradně na ústřední milostný čtyřúhelník (Manon, des Grieux, Tiberge a Duval), na příběh vášnivé a zničující, a přesto tak fatální lásky," říká dramaturgyně Ilona Smejkalová.

Podle databáze a soupisu Divadelního ústavu se Nezvalova Manon Lescaut do dnešní doby dočkala cca šedesáti pěti českých, moravských i slovenských inscenací. Hrála se v téměř všech našich divadlech a městech, v mnohých, jako např. v Brně, Pardubicích, Ostravě, Jihlavě či Hradci Králové, dokonce opakovaně. Paradoxně, v Praze ji od čtyřicátých let dvacátého století uvedlo jen několik divadel, a z tohoto výčtu byly ještě dvě inscenace studentské. Jedním z divadel, která se až do dnešních dnů Manon vyhýbala, je překvapivě i Národní divadlo.

Zvláštní, přitom Manon Lescaut bývá označována za klenot naší dramatiky, vždyť málokterá česká divadelní hra se může pyšnit tak krásným, kultivovaným i neotřelým jazykem. Ostatně, poetickou adaptaci Prévostova románu kritici, diváci i čtenáři považují za jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších příběhů o lásce vůbec – takže hledat ten hlavní důvod k jejímu premiérovému uvedení v historické budově Národního divadla se zdá už zbytečné.

Je zcela nepochybné, že největší zásluhu na úspěších a oblibě Nezvalovy Manon mají její téma a její verš, v neposlední řadě se na nich podílí také neotřelá kompoziční výstavba, tedy střídání poezie a prózy. Nezval sice zpracoval Manon Lescaut podle stejnojmenného románu, obsah obou děl je týž, ale způsob jeho ztvárnění rozdílný, stejně jako žánr, styl i jazyk. Původní Manon Lescaut nemá zdaleka ani tak promyšlenou a esteticky účinnou kompozici jako Nezvalův přepis (román z roku 1731 ji ostatně ani mít nemohl). U Prévosta je rozhodujícím stavebním činitelem samotný vypravěč, který podstatným způsobem ovlivňuje podání a podobu příběhu, Nezval se naopak nechal zcela pohltit svou krásnou, poživačnou hrdinkou. Nezval svoji Manon nekritizoval, nehodnotil. Nekázal. Jemu se divoká, nespoutaná a koketní Manon líbila. A tak proměnil Prévostův „hřích“ ve svůj obraz nevinnosti.

Režie Daniel Špinar; dramaturgie Ilona Smejkalová; scéna Lucia Škandíková; kostýmy Marek Cpin, hudba Jiří Hájek, pohybová spolupráce Pavoľ Kršiak, světelný design Martin Špetlík. Osoby a obsazení: MANON: Jana Pidrmanová / Pavlína Štorková; DES GRIEUX: Patrik Děrgel / Vladimír Polívka j. h.; TIBERGE: Radúz Mácha; DUVAL: Vladislav Beneš; DUVALŮV SYN: Petr Šmíd j. h. / Matyáš Řezníček j. h.; MODESTA: Lenka Zbranková j. h..

Zadáno pro soubor činohry Národního divadla Praha
Rozhovor s dramaturgyní k inscenaci: Dramaturgyně Ilona Smejkalová: Různorodost divadla je pro mě fascinující…