zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jitka Nerudová nejen o tom, když herečka není cajk…

Herečka Jitka Nerudová

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Herečka Jitka Nerudová je od svého absolutoria na DAMU spjatá se spolkem Kašpar. Hraní v Divadle v Celetné si pochvaluje „Je tu dobrá atmosféra, a to je asi to hlavní, co nás tu drží a proč se sem hodně kolegů vrací,“ a dodává: „Včera při zkoušce jeden nový kolega muzikant s námi strávil čtyři hodiny a odcházel úplně nadšený. Tady je taková rodinná atmosféra, konstatoval. Lépe bych to neřekla. Hlavně se tu nepěstuje házení klacků pod nohy. V něčem je to tu unikátní.“

Na DAMU se dostala tak trochu neplánovaně. Prozradila, že to ani nečekala. Spíš se chystala na dráhu učitelky českého jazyka a občanské výchovy. To už jsme si začali povídat nejen o rolích v inscenaci Rozmarné léto, které právě můžete v Celetné zhlédnout, ale také o večeru poezie Draci noci. S Jitkou Nerudovou jsme se také zamysleli nad tím, jak ztvárnění postavy ovlivňuje životní zkušenost, v jejím případě mateřství. Zeptali jsme se také, zda už někdy divadlo zatratila. A došlo také na pivo…

Pojďme nejdříve k projektu Draci noci, který vznikl před sedmi lety. Na jevišti účinkuje s Janem Potměšilem a Jakubem Špalkem.

  • Soukromé divadlo a poezie, to je trochu riskantní dramaturgie, nemyslíte?
    Náš principál Kuba Špalek je takový bigbíťák, tak to prostě zkouší. Texty v Dracích noci jsou nádherné. Diváci jsou hodně překvapení. Krásná atmosféra, má to hloubku a moudrost.
  • Předpokládám, že dokážete diváky patřičně zahřát nebo ochladit, podle počasí…
    Myslím si, že ano. Některé milostné básně jsou dost ostré. Obojí je možné.
  • Jaké texty diváci uslyší?
    Básně jsme hledali v různých sbírkách. Vzpomínám si, jak ležely na stole poházené, a my jsme je řadili za sebou, podle toho, co se nám líbilo, co na nás zapůsobilo. Vybírali jsme ze staré čínské, japonské, aztécké a egyptské poezie. Celý večer dostal název podle symbolu draka, který je v hodně textech použitý. Švestkové květy nebo nefrity se nám nezamlouvali.
  • Od jara doznali Draci noci trochu změn. Jaké to jsou?
    Letos se k nám přidali hosté. Už s námi hrála paní Hana Maciuchová, což bylo nádherné. Četla texty od oblíbené čínské básnířky Li-Čhing Čao. Také s námi účinkují Martin Hofmann, Alena Doláková, Tereza Rumlová, Milena Steinmasslová a Petr Lněnička.
  • Je pro vás náročnější báseň nebo prozaický text?
    Předně, text není to jediné v naší herecké práci. S básněmi, ani se Shakespearem nemám problém. Vzpomínám, že nejhůř se mi učila Ztížená možnost soustředění od Václava Havla. Na to, že mám vcelku dobrou paměť, jsem měla opravdu co dělat, abych všechny cívky na relátkách strčila do hlavy. A náročný byl také Vančura – Rozmarné léto.
    Vančura je skutečně poetický, ale zkuste se jeho češtinu učit. Má jiný slovosled než je obvyklé. Nedávno jsem se učila texty pro bonus Rozmarného léta, protože budu alternovat. Hodně jsem láteřila, protože mi to nešlo, jak jsem zvyklá.
  • Asi vám chybělo slunce a městská pláž?
    To nevím. Myslím, že bych láteřila i na sluníčku.
  • Hovoříte o herectví jako o práci, což bezesporu tak je. Má své zvláštnosti – pracujete s příběhem, emocemi, a vaším úkolem je předat to druhým. Divák ale všechno vnímá úplně jinak...
    Tak to je. V podstatě jsou takové věci těžko přenosné. Pamatuji se na dobu, když jsem přišla do Prahy. Koukala jsem na Rösnery a Galatíkové, všechno mi to připadalo takové krásné a vznešené. Tehdy jsem byla hereckou prací nepolíbená. Když jsem začala sama hrát, tak jsem si uvědomila, že herci jsou také normální lidi. Chodíte do práce, něco vás baví víc, něco méně, musíte uživit rodinu. Naše povolání není úplně běžné. Po nocích jsme pryč, vstáváme v pět ráno na natáčení. A jindy, když není práce, jsme doma pořád. Ta zátěž je nepravidelná. Někdy je to na hlavu. Ale s tím je třeba počítat, když si to člověk zvolil.
  • Už jste někdy divadlo zatratila?
    Určitě. Prožívám takové periody, kdy odcházím z divadla a přemýšlím o jiné životní seberealizaci. Zatím to ale dopadlo tak, že jsem získala nějakou roli. A tak zase vydržím.
  • Jaká role nebo inscenace vás nejvíce zasáhla?
    Vždycky mám ráda to, v čem zrovna hraju. Tak to asi prožívá většina herců. V Divadle v Celetné je velkou devizou také to, že si v podstatě můžeme role vybrat. Režisér nám je nabídne. Nechodíme se dívat na nástěnku, jestli jsem pátá komtesa zprava. Svoboda tady je hodně příjemná.
    Osobně netruchlím při derniéře. Beru to tak, jak to je. Pokud mám být konkrétní, tak velmi ráda vzpomínám na inscenaci Vertigo v režii Saši Minajeva. Byla to nádherná práce a moc hezké představení. A taky na svou první velkou roli v Divadle v Celetné ve hře Norway.Today. Na jevišti jsem byla s Petrem Lněničkou a režíroval Jakub Špalek. Je to o dvou sebevrazích. Silné téma. Hráli jsme to dlouhá léta. Pak jsem přišla do jiného stavu a hra se stáhla. Po porodu už jsem neměla touhu sdělovat, že se jako mladá holka zasebevražďuji, protože svět mi nerozumí. To už mě trochu minulo.
  • Další zajímavý pohled na herectví, vliv osobního prožitku na role…
    Mateřství je skutečně nepopsatelný prožitek. Hovořila jsem o inscenaci Vertigo. Tu jsem hrála před i po mateřství. Hra je o Isadoře Duncanové a jejím vztahu s Jeseninem. Duncanová sama přišla o dvě děti nešťastnou hnusnou náhodou. Utopily se při autonehodě v řece.
    Replika o tom, že jsem přišla o děti, se mi úplně jinak říkala po porodu. To už mi doma spinkalo dítě … Asi by to bylo divné, kdyby mateřství nemělo nějaký vliv. Mělo a má vlastně pořád.
  • Hovořila jste o periodických divadelních krizích. Mateřství byla jedna z těch period?
    Dneska je mé dcerce pět let. Samozřejmě, řešíte práci a peníze. Někdy je člověk unavený. Nejednou se mi chtělo odejít. Nevím, zda je to smutné nebo ne, prostě to tak je. Paní Galatíková říkala, že nejtěžší je pro herečku u divadla vydržet. Pak se vám možná dostane i rolí, které chcete.
  • Předpokládám, že role necháváte v divadle?
    Určitě. Domnívám se, že většina lidí se snaží nebrat si práci domů. Někdy to ale tak úplně nejde. Před premiérou bývám hodně nervózní. Pak se to může projevovat i v osobním životě. To pak nejsem úplně cajk.
  • Slyšel jsem o vás, že po představení si ráda dáte pivko. Je to pro vás ten pomyslný bod odříznutí se od jeviště?
    Vůbec ne. Prostě mám žízeň. Nic jiného v tom není. Patřím mezi pivaře. Už si dokonce pivo vybírám. Ovocná piva nejsou mými favority. Baví mě malé pivovary. Mají pivo s názorem. Pro mě musí mít pivo klasickou chuť.


  • Právě v tomto létě by to mohla být zajímavá tečka našeho povídání. Stačí si zajít na Rozmarné léto do Divadla v Celetné. A dát si dobré pivo. S herečkou Jitkou Nerudovou jsme u našeho povídání také neodolali. A na co se můžeme těšit v nové sezóně?
    „Připravuje se obnovená premiéra inscenace Mrzák Inishmaanský. Pak je v plánu jeden titul, na který se těším, ale to je ještě daleko. Moc jsem nezkoušela, tak jsem docela lačná,“ uzavírá Jitka Nerudová.

    Jitka Nerudová
    Pochází z Hradce Králové. Na gymnáziu v Jaroměři do amatérského souboru a poté se rozhodla podat přihlášku na DAMU – obor činoherní herectví. Uspěla a jejími hereckými pedagogy byli Věra Galatíková, Lukáš Hlavica a Jaroslava Šiktancová. DAMU absolvovala v roce 2001. Kromě Divadla v Celetné spolupracovala s Městskými divadly pražskými (divadlo Rokoko), Divadlem Na Fidlovačce, Divadlem Komedie a Lyrou Pragensis. Hrála také v NoDu a La Fabrice. Od roku 2001 je členem spolku Kašpar, kde hrála v představeních Náměstíčko, Krysař, Ornitologie, Lofter – Muž, který se směje, Mrzák inishmaanský či Vertigo. Jitku Nerudovou můžete vidět v inscenacích Kašparu Višňový sad, Othello /alt./, Plešatá zpěvačka, Běsi /alt/., Zrada, Chanson? Šanson!, Draci noci, Rozmarné léto a Rozmarné léto – bonus.

    28.7.2014 08:07:30 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory