Scéna.cz 

Kabaret Kainar – Kainar v Divadle v Dlouhé

Nová inscenace Divadla v Dlouhé Kabaret Kainar – Kainar se divákům představí poprvé v sobotu 24. listopadu 2013. Uvádíme ji v divadelní kavárně a navazujeme tak na předchozí kabarety, které jsme tu v uplynulých sezonách hráli (Kabaret Weiner, Kabaret Vian – Cami a Kabaret Prévert – Bulis). Kabaret Kainar – Kainar, jak již název napovídá, nespojuje dva autory, ale vychází z velmi širokého záběru tvorby básníka, hudebníka, výtvarníka a vůbec všestranného umělce Josefa Kainara. Nechceme při tom zkoumat jeho život v problematické době, chceme jenom strávit večer s tím nejkrásnějším, co po něm zbylo, s jeho texty, básněmi a písněmi. Uslyšíte Kainarovy původní písně i jím otextované skladby jiných autorů od renesančních přes swingové a jazzové evergreeny až k písním Vladimíra Mišíka, to vše s doprovodem hereckého big bandu divadla v Dlouhé. A do tohoto poetického světa proniká okolní brutální realita v podobě první české absurdní hry - Kainarova Ubu se vrací.

Ke vzniku inscenace říká režisér Jan Borna: „Celý život mám rád poezii a hledal jsem způsob, jak by se poezie dala pojmout jako kabaret. Cítím to tak, že básně jsou vlastně kabaretní čísla, a tak jsme se s Mirkem Hanušem a Ilonou Smejkalovou pokusili dát dohromady scénář, ve kterém je na roveň poezie, píseň a drama. Jedno číslo je šanson, druhé báseň, třetí úryvek hry. Hudební potenciál našeho souboru je obrovský. Máme Milana Potočka, profesionálního muzikanta a aranžéra, který je schopen secvičit hudební číslo téměř s nehudebníky, a máme herce, kteří hrají téměř na všechno a mají velkou chuť a touhu se to učit. Hudba je v této inscenaci opravdu moc těžká, asi nejtěžší, co jsme kdy dělali. Už jsme hráli všechno možné od šansonu přes country po big beat, ale do jazzu jsme si troufli poprvé. A jen díky Milanovi, který je jazzman a je schopen tu hudbu naučit i lidi, kteří třeba nemají takové cítění. Je obdivuhodné, že v našem souboru i po tolika letech zůstala veliká, pokorná touha takovéto úkoly zvládnout.“ A spolurežisér Miroslav Hanuš dodává: „Pro herce není snadné na jevišti interpretovat poezii, i když někteří jsme školeni od Hany Burešové, která miluje veršovaná dramata. Ale jinak je to v našem divadle dost neobvyklé. Zkoumáme proto i možnosti interpretace poezie, někdy je to intimní přednes na mikrofon, jindy jakoby ginsbergovsky expresivní projev.“

K výběru básní upřesňuje dramaturgyně a spoluautorka scénáře Ilona Smejkalová: „Poměrně dlouho jsme vybírali konkrétní básně a nakonec jsme se rozhodli, že zcela záměrně pomineme básně z prvního období, které bývají označovány jako tzv. zlobné, a samozřejmě také básně, které v sobě mají nějaký budovatelský podtón, a že co nejvíc básní vybereme z posledního období Kainarovy tvorby, to znamená ze sbírky Lazar a píseň a Moje blues, kde jsou básně s jakýmsi hořkým, nostalgickým i lehce ironickým nádechem. Písně jsme pak vybírali jednak původní americké šlágry, které Kainar otextoval, jednak ty, u kterých napsal text i hudbu, a také písně, které vznikly na Kainarovy texty. Vedle takto široké hudební nabídky celým kabaretem prostupují ukázky, skeče či ochutnávky z divadelní hry Ubu se vrací, které tvoří průřez touto hrou a zároveň samostatný příběh a jejichž funkce je lehce kazivá.“