Scéna.cz 

Pocty 2012

Pocty festivalu …příští vlna/next wave…byly – 5. října – předány v Divadle Na zábradlí. Slavnostního udílení se pro letošní rok zhostili Martin Finger s Romanem Zachem a dalšími šesti herci a hudebníky, jako je např. Lenka Dusilová, Ivan Acher či Stanislav Majer. Na půdorysu scénického koncertu Miusee@poetrymusical, uváděného v Divadle Komedie, speciálně vystavěli slavnostní večer, na němž předali ocenění šesti významným umělcům, jež pořadatelé festivalu považují za významné a tvůrčí osobnosti alternativního divadla.

Publikační čin roku: Petru Vášovi - za knihu a DVD Fyzické básnictví přibližující a rekapitulující vznik a existenci směru performativní tvorby, který autor sám začátkem devadesátých let minulého století vytvořil a nadále ve svém díle i výukovém procesu rozvíjí. Autorská publikace, již vydalo nakladatelství Host, je manifestem Vášova fyzického básnictví i jeho učebnicí a definitivně zachycuje autorovu techniku práce s jazykem, hlasem i tělem, jakož i metodiku a interpretaci jeho tvorby.

Objev roku: Janě Kozubkové - herečce a zpěvačce za její nasazení, ochotu a schopnost propojovat rozličné nezávislé hudební a divadelní projekty a zachovávat si v nich osobnostní a výrazovou originalitu, provokativnost a bezprostřednost. Loni spolupracovala s Miroslavem Bambuškem na projektu Uran v bunkru Drnov a Janem Kačenou na inscenaci Darger Like She v Divadle Alfred ve dvoře, respektive Eliadově knihovně DNz. Nejčastěji však spolupracuje s režisérkou Lucií Ferenzovou, s níž připravovala inscenace Benjamenta a O holčice v Meetfactory a projekt Kolonie v Divadle Na zábradlí.

Producentský počin roku: -Jiřímu Sulženkovi a Davidu Kašparovi - zakladatelům festivalu Street for Art odehrávajícímu se od roku 2008 na pražském Jižním Městě a přímo reflektujícímu prostředí tohoto mega-sídliště. Festival nabízí otevřený prostor pro živou kulturu komunikující s daným prostředím. Letošní pátý ročník korunovali vytvořením dočasného uzavřeného prostoru pro 120 diváků přímo na stanici metra Opatov, který nazvali Divadlo Šnek. V tomto prostoru pak – vedle jiných akcí – měl premiéru i jimi iniciovaný projekt režisérky Petry Tejnorové Jižák, město snů, reflektující soudobými prostředky dokumentárního divadla život dospívající mládeže Jižního Města.

Osobnost roku: Miloši Orsonu Štědroňovi - hudebnímu skladateli, klavíristovi, libretistovi a pedagogu. Za jeho hudební tvorbu pro divadlo, které se věnuje již od roku 1994, a především pak za jeho autorské projekty, ke kterým si píše texty i hudbu. Ve stávajícím roce završil triádu kabaretů, věnovaných významným českým umělcům. Po Kabaretu Blatný v Divadle Komedie a Kabaretu Hašek v A Studiu Rubín vznikl ve stejném prostoru i kabaret Tony D. věnovaný hudebnímu skladateli Antonínu Dvořákovi. V této linii pokračuje v současné době s režisérem Janem Nebeským, se kterým připravuje projekt Divadlo Gočár, inspirovaný životem a dílem architekta Josefa Gočára. Koncertní verzi připravované inscenace uvedeme v brněnské části festivalu.

Projekt roku: Vilému a Lence Faltýnkovým a celému tvůrčímu a realizačnímu týmu projektu Rozeznění – Lidice 2012 - Projekt Rozeznění – Lidice 2012 je v mnoha ohledech výjimečný. Především nahlíží lidickou tragédii, jejíž sedmdesáté výročí si letos připomínáme, civilními mini-příběhy obyvatel vesnice těsně před samotnou událostí. Využívá k tomu originální technologii propojující předem připravené a do sluchátek přímo na místě vysílané audionahrávky autorsky zpracovaných a předními českými herci interpretovaných „obyčejných“ situací ze života lidických občanů s technologií GPS, jež v daném prostředí návštěvníky navádí do míst, kde se ony události odehrávají. Jako by tak ožívaly události, které jsou v daném prostoru zaklety. Vzniká tak živé divadlo, které není vidět. Hercem je sám prostor bývalé vesnice Lidice.

Živoucí poklad: Bohdanu Holomíčkovi - za dlouholetou intenzivní, umělecky vyhraněnou, přitom civilní fotografickou dokumentaci českého kulturního okraje a undergroundu, toho, co vždy živě reflektovalo a posouvalo vývoj naší společnosti včetně divadla. A to nejen v dobách předlistopadových, kdy osobně riskoval, ale i dnes, kdy jde morálním i lidským příkladem svým neutuchajícím nasazením pro umělecký, citlivě nahlížený cíl svých fotografických cyklů – stále velmi často z divadelního prostředí a zhusta zachycující osobnosti žijící a tvořící na okraji – bez ohledu na slávu a peníze.