Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Dramatička Hadar Galron na Jiráskově Hronově

autor: archiv divadla

Anglicko- izraelskou dramatičku Hadar Galron jsem poznala v roce 2008, když měla v pražském Stavovském divadle MIKVE svou českou premiéru. Letos v létě přijala tato dáma pozvání kroměřížského souboru, který hraje její Mikve, a přijela se podívat na festival Jiráskův Hronov s celou rodinou – manželem a třemi dětmi.

Byla jste na premiéře v Praze, a teď je pro nás překvapení, že jste přijela i představení amatérů. Jak k tomu došlo?
Musím říci, že základním impulsem bylo to, že moje prvotní zkušenost s českými lidmi a českou produkcí mé hry bylo velmi srdečné, vřelé. Od Jany ze souboru jsem dostala pozvání, a to zrovna v době, kdy jsme s rodinou diskutovali, kam pojedeme na prázdniny. Tehdy jsem zrovna režírovala jednu svou hru pro izraelský festival a byla jsme dost dlouho z domova, takže jsem si říkala, že bych nerada znovu opouštěla rodinu. Napadlo mě ale, že bychom mohli jet společně a využít to jako dovolenou. A tak jsme jeli – hned den poté, co skončení izraelského festivalu jsme odjeli do Čech, chceme tady týdne zůstat a prohlédnout si ještě další místa kromě Hronova.

Máte nějakou zkušenost s amatéry?
Mám jich docela dost. Já jsem studovala na univerzitě komunitní divadlo a hodně režírovala amatéry, teprve nedávno jsem se dostala k profesionální režii. K amatérům mám skutečně vřelý vztah, protože cítím, že do toho dávají celé srdce. Fajn je na tom to, že to nedělají pro peníze, živí se něčím jiným, ale tohle je jejich milovaný koníček a uspokojuje to – což se vždycky nedá říci o profesionálech. Proto amatérské divadlo vzkvétá. I hru Mikve jsem režírovala v Izraeli právě u amatérů v anglické verzi, a pak jsme to dělali ještě se studenty dramatického umění. A měla jsem možnost Mikve vidět v různých provedení školních souborů.

Je tam spousta velkých a zajímavých rolí pro ženy a dívky, tak se nedivte.
V divadle je vždycky víc žen než mužů, ale rolí je vždycky víc pro chlapy. Tak jsem si řekla, že budu psát role pro ženy, a dělám to jak v divadle, tak ve filmu.

Vy jste si vyzkoušela psaní, režii – a taky herectví?
Ano, jsem původně herečka, ale v Mikve jsem nehrála. Dělala jsem hodně komedie, protože za nejvstřícnější tvar vůči divákům vidím právě komediální nadsázku, kabaret, kde všem zazní nějaké vážnější myšlenky. Pro lidi je to tak stravitelnější. Měla jsem takovou satirickou show, stand-up comedy o postavení ženy v rámci židovského zákonodárství, kterou viděla na scéně jedna divadelní manažerka a navrhla mi, abych pro ně napsala celovečerní hru. Umíte to? – zeptala se. A já na to, nevím, ale zkusím to.

A co teď konkrétně děláte?
Od své minulé návštěvy v Čechách mám další děťátko, dva a půlletého chlapečka. Když se narodil, zjistila jsem, že na psaní nemám dostatek času a soustředění. Pustila jsem se do režie, a tím si otvírám další brány. Kdysi jsem s režií začínala u amatérů, ale teď mám možnost pracovat s profesionálními herci. Režírovala jsem hodně hudebních komedií, napsala jsem a režírovala jeden kousek na izraelském festivalu. Souběžně píšu pro divadlo i film. Teď mám za sebou dva filmové scénáře, a pro divadlo jsem naopak přepracovala jeden svůj starší scénář. Jmenuje se Tajemství (Secrets), a je to milostný příběh dvou žen v ortodoxní komunitě.

Vaším hlavním zájmem stále zůstává postavení ženy v ortodoxní společnosti?
Ano, i ne. Moje současná one-woman show se zabývá ženami z Bible - jmenuje se Passion killers (Utěšitelky hněvu). Je o ženách, které zachraňovaly ostatní prostřednictvím svého ženství, ať už se jednalo o královny či děvky. Vyprávím jejich příběhy, které překvapivě nejsou příliš nábožensky laděné, spíše poukazují na jejich odvahu v soudobé společnosti. Je tendence buď takové typy lidí odstrkovat stranou, nebo je naopak prezentovat na scéně jako něco výlučného, provokativního. Já se však jen snažím vyprávět jejich příběh. A píšu i spoustu dalších věcí, které nemají co dělat s věřícími ženami. Nicméně, stále se setkávám s tím, že mě nabádají – piště o ženách, pište o tom ortodoxním světě, to je neobvyklé. Tak zkrátka pluju s tím proudem, snažím se vyhovět. Nedávno jsem napsala a se studenty udělala hru o mateřství, velmi moderní klipovitou věc, o jedné věřící matce, která má hodně dětí, a o dalších ženách – matkách, jak prožívají mateřství v dnešní době. Podle ohlasů se to docela povedlo.

20.8.2012 23:08:14 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!