Scéna.cz 

Gabriela Míčová: Ženy dokážou promyšleně ublížit…

S herečkou Gabrielou Míčovou , která naskočila do nové inscenace ŽENY PŘEŽIJÍ jako alternantka role Claire, jsme se setkaly k rozhovoru na území divadla Komedie. Právě tato scéna jí během deseti let poskytla spoustu hereckých příležitostí. V průběhu července se Pařízkova éra v divadle Komedie uzavřela a před Gabrielou to znamená vykročení novým – dosud neznámým – směrem. A tak jsme si povídaly nejen o nové inscenaci Studia DVA, ale také trochu zavzpomínaly na jejích deset let v Komedii.

V inscenaci Ženy přežijí budete hrát postavu Claire. Když jsem hru před časem četla, tak jsem jí stejně jako kamarádky ve hře litovala. Ale při druhém přečtení jsem zjistila, že ta postava zdaleka není jen chudinka, kterou opustil zlý chlap... Dokáže být dost ironická a tvrdá.
Příběh hry je o setkání tří kamarádek , z nichž každá má svoje trápení a řeší svůj vztah k mužům. Přesněji řečeno manželům. Claire je čerstvě odmítnuta svým milencem. Staví se do pozice oběti, které bylo strašně ublíženo a podle toho se k ní kamarádky chovají. Na konci hry se ale ukáže, že je to mrcha, která hrála divadýlko a zároveň se opravdu velice nehezky zachovala vůči svému bývalému milenci a pomstila se mu za to, že ji opustil. Není kladná postava. Divák by s ní měl přesto soucítit, litovat ji. Až na konci inscenace by měl být překvapený tím, že je to všechno jinak, že je to chladnokrevná uražená ženská, která nedokáže přijmout fakt, že ji milovaný muž opustil a dal přednost rodině.

Znáte někoho takového ze svého života?
V mém okolí nikdo takový není, ale věřím tomu, že je to naprosto reálné. Že jsou ženy, které takhle dokážou reagovat a promyšleně ublížit.

Budete hrát na Vyšehradě. Máte nějakou předchozí zkušenost s hraním venku?
Je to moje premiéra, zatím jsem v plenéru nehrála. Myslím, že je to pro herce úplně jiná zkušenost. Těším se na to.

Zatímco v Americe všichni chodí k psychoterapeutům, u nás funguje „levnější“ varianta, popovídat si s kamarádkami. Máte i vy takovou zkušenost?
Znám to. Tenhle babinec, kdy se holky sejdou, baví se o chlapech. Docela dobře to funguje. Sejít se u vínka a „vykecat se“.

Dobré jídlo a pití, to jsou takové malé, všem přístupné radosti…
Když jsem si tu hru přečetla a měla se rozhodnout, jestli v téhle inscenaci chci hrát, právě tohle se mi moc líbilo. Dobré jídlo a pití, k tomu mám velice kladný vztah. Baví mě ochutnávat exotická jídla, zapíjet je vybranými víny z nejrůznějších oblastí světa. Bohužel, nic z toho v inscenaci nebude reálné. Budeme pracovat s imaginací. My i diváci si budeme muset vše jen představit, nebo podle receptů doma uvařit.

S Claire jste poprvé vstoupila do oblasti komerčního divadla. To je hodně vzdálené od rolí a způsobu inscenování v Komedii. Povídejme si o rolích, které jste měla možnost si do teď zahrát. Navzdory tomu, že jste 10 let v jednom souboru, měla jste možnost zahrát si postavy hodně pestré. Na kterou z nich budete nejvíce vzpomínat?
Musím říct, že jsem opravdu měla veliké štěstí na role a na režiséry, kteří mě obsazovali do hodně rozdílných typů žen. Jmenovat jednu je těžké, protože v tomto období, kdy máme v divadle jednu derniéru za druhou a já se loučím s každou postavou, tak mám pocit, že mi bude smutno úplně po všech. Srdeční záležitostí je Marjánka ze hry Antiklimax od rakouského autora Wernera Schwaba, což byla moje první velká role v Komedii. Silný příběh, a to co jsem si tam mohla zahrát, je věc, po které se mi bude hodně stýskat. Myslím, že takové role přicházejí v jistém věku, takže můžu skoro s jistotou říct, že roli dítěte si už asi nezahraju. A potom samozřejmě takové role jako Baarová nebo Romi v Odpad, město, smrt. To jsou pro herečku opravdu krásné herecké příležitosti.

Právě tyhle dvě role jsem chtěla připomenout, protože ty vás vlastně proslavily. Úplně nejvíc mě zaujala právě Romi, i tím, že jste v ní předvedla doslova akrobatické výkony při vznášení se na šálách. Zajímalo by mě, jak jste na tenhle nápad přišli?
Vzniklo to po dlouhých diskusích na zkouškách, kdy režisér Dušan Pařízek měl představu, že Romi, jako stále přemýšlející o sebevraždě, levituje někde nad světem. Hledali jsme nejvhodnější divadelní ztvárnění a podobu. Nakonec jsme zvolili variantu akrobacie na šálách a rozhodli se to zkusit. Znamenalo to pro mě, že se během měsíce musím naučit choreografii a samotný základ práce v doposud neznámé disciplíně. Trénoval mě Jonáš Janků.

Vaše kondice by pro mě byla překvapující, kdybych si nepřečetla, že váš tatínek- tělocvikář – vás od malička „péroval“ v různých sportovních disciplinách. Věnujete se aktivně nějakému sportu?
Teď bohužel ne. Nemám čas. Všechny moje sportovní aktivity končí tím, že je nemůžu dělat pravidelně. Po delší době se mi k nim těžko vrací. Ale třeba teď nastane období, kdy budu mít spoustu času na sport.

A právě na to jsem se chtěla zeptat. Dosud jste hrála velmi intenzivně, prakticky ve všech inscenacích Komedie, odhaduji tak 20x do měsíce. Máte už nějaké nápady, nabídky, kterým směrem se teď vydáte?
Do stálého angažmá nikam nejdu. Mám v jednání několik projektů, které by se měly realizovat na podzim tohoto roku. Uvidím, jak to dopadne. Zatím nechci nic víc prozrazovat.

30.7.2012 16:07:46 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory