Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vojta Kotek jako univerzální muž

autor: archiv

V první letošní premiéře Metropolitního léta hereckých osobností na Letní scéně na Vyšehradě – v inscenaci Weskerovy hry ŽENY PŘEŽIJÍ! se mezi třemi dámami představí také Vojta Kotek. Zahraje si všechny vytoužené i odmítané muže...

Většina diváků Vás zná z filmu či televize. Méně je těch, kteří vědí, že na divadelních prknech jste se objevil už v dětství. Já si pamatuju např. Richarda III., který se hrál v dnes už neexistujícím divadle Globe. A pak je tu samozřejmě hlavní role slepého Dona ve hře Motýli, kterou hrajete v divadle Palace.
Já jsem opravdu hrál v divadle ještě hodně malý. Když mi bylo asi dvanáct, hrál jsem v Maryše v Národním divadle, pak v Mistrovi a Markétce ve Stavovském divadle. Ale byly to malé roličky, spíše takové přebíhání po jevišti. První větší divadelní roli jsem dostal na základě úspěchů filmů, a to byli právě Motýli v divadle Palace. Od té doby jsem nazkoušel pár dalších – v Činoherním, klubu ( U Kočičí bažiny), v Ungeltu (Origami) a teď ve Stavovském (Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy). A taky hraju v jednom představení u Cimrmanů. Divadlo Járy Cimrmana je vůbec moje nejužší pojítko s divadlem, protože jsem v tom divadle vyrůstal a díky tomu se cítím být součástí divadelního prostředí. Ale je pravda, že moc výrazných rolí jsem si zatím nezahrál, a že divadlo není úplně tím, čím bych se chtěl ve výsledku zabývat.

Ale ani se ho tak docela vzdát...Co vás na divadle baví?
Mně to strašně baví tím, že je to úplně jiný rozměr práce než který chci dělat ( filmová režie). To přicházení na tu roli, rozklíčování textů a všech těch významů v rámci procesu zkoušení je pro herce i režiséra hrozně zajímavý. Navíc je to pro mě prostor, kde může sledovat i to, jak pracují ostatní herci. Navíc, narozdíl od filmu, se může postava v každém představení trochu proměňovat. A to mě baví. Například u Motýlů, které hrajeme už sedmý rok, se představení měnilo s tím, jak já jsem stárnul. Když jsem to nazkoušel, bylo mi sedmnáct. Dneska je mi dvacet čtyři, a v tomhle věku člověk nasbírává zkušenosti docela rychle a intenzivně. Takže to všechno se vyprojektovalo i v Motýlech. Pořád nás to baví, a protože nehrajme příliš často, tak si s kolegyní Janičkou Strykovou každé repríze zgustneme, vždycky si zkusíme zahrát to trošičku jinak v rámci nějaké improvizace. Takže je to pro mě nějaký úplně jiný rozměr, kterého se nechci zbavovat, ale nemám na něj zase tolik času.

Jak jste reagoval na nabídku zahrát si v inscenaci Ženy přežijí? jako jediný muž, ale zato v mnoha rolích?
Mě to lákalo jako prostor, ve kterých bych si mohl zablbnout, kde si opravdu můžu užít hodně barevný postavy. Jsou to všechno starší chlapi než jsem já. Hraju třeba i padesátníka.

Ano, tím vlastně režijní koncepce dává najevo, že se jedná spíše o symbol mužského elementu, nežli o realistické pojetí.
Záměr producenta i režisérky byl přinést do toho trošku nadhled k těm chlapským postavám. Aby je nehrál někdo, kdo se v bude brát moc vážně. Ale stejně myslím, že každý si v těch postavách může najít něco ze sebe. Já třeba vidím kousek ze sebe v každé postavě. Vlastně si sám sebe představuju, jak bych se v těch situacích zachoval, jestli bych reagoval stejně nebo úplně jinak. Je to hrozně zajímavý proces práce, ale samozřejmě je otázka, jaký bude výsledek. Ale myslím, že to není špatný nápad, protože já ještě nejsem nezatížený takovými problémy, jaké tam ti chlapi řeší. Navíc je pro mě příjemná spolupráce s Janou Krausovou (s tou jsme už kdysi chtěli dělat nějaké představení, ale nakonec z toho sešlo), Aničkou Šiškovou a Jitkou Schneiderovou. Byl jsem se taky podívat na jejich představení Vše o ženách, kde společně hrajou, a líbilo se mi, jak jim funguje. A když jsme pak tu novou hru četli a povídali si o ní, byl jsem rád, že jsem do toho šel. Protože je to zkušení v dobrém kolektivu a s velkým prostorem pro mě.

Co dalšího kromě zkoušení divadla teď děláte?
Teď momentálně točím klip pro skupinu Toxique, který režíruju. Dále režíruju české znění nové pixarovky, která se jmenuje Brave (my to překládáme jako Rebelka). Právě dělám úpravu dialogů. A kromě toho občas režíruju reklamy. Právě jsem dotočil s Agniezskou Hollandovou Hořící keř, což bylo skvělý natáčení a výborná zkušenost. A pak připravujeme festival Český tučňák 2012, což je takový náš projekt pro mladé umělce. Letos poprvé je opravdu soutěžní v tom smyslu, že výherce, mladý umělec v kategorii hudba- film- divadlo- výtvarno dostane dotaci 100 tisíc korun na nové projekty. S tím souvisí příprava závěrečného ceremoniálu, který v loňském roce odvysílala Prima Cool, a momentálně se pokoušíme o to, aby letos nebyl o nic menší. Přiznám se, že na tomhle projektu trochu ujíždíme, hodně nás baví, děláme to hodně velkolepý za minimum peněz, a o to víc energie a práce nás stojí. Ale baví nás to.

25.6.2012 16:06:43 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!