Eliška Mesfin Boušková: Už jsem velká „Kašparka“….
autor: archiv
zvětšit obrázekS Eliškou Mesfin Bouškovou jsme se sešli před oslavami 21. výročí založení spolku Kašpar. Nejenže tu tančila, zpívala a hrála na saxofon, ale také připravila vegetariánskou specialitu (i když sama vegetariánka není) – pohankový salát s etiopským kořením berbere. To byl ovšem takový dárek spolku Kašpar, kde působí od sezóny 2006/2007 a zahrála si tady několik pozoruhodných rolí – Ofélii v Elsinorská trilogii (ve hrách Hamlet a Claudius a Gertruda), vypravěče v Běsech a také Annu v Rozmarném létě. V poslední jmenované roli ji můžete vidět i toto léto v Divadle v Celetné, v Hamletovi v srpnu na tradiční kašparovské štaci, na hradě Kašperk.
Ano, otec pochází z Etiopie, maminka je Češka.
Kde se vzal? To je otázka. Určitě mám v sobě nějaké kořeny a rytmy... Ale k divadlu jsem nikdy netíhla. Od dětství jsem nikdy netoužila být herečkou. Ale nějaký vztah k umění tu přece jen byl. Sestra mé mámy si vzala za manžela operního pěvce, a když jsme byly se sestřenkami malé, vyrůstaly jsme spolu skoro jako sestry, tak jsme samozřejmě chodily hodně do divadla.
(Velký smích) Nevnímala jsem to tehdy tak... Ale to byl můj jediný kontakt s divadlem. Řeknu vám vtipnou historku, i když nevím, zda dotyčný ví, že mě vlastně dostal k divadlu. Když jsem chodila na gymnázium, tak na stejnou školu chodil i Martin Hoffmann, můj nynější kolega. On maturoval a já byla v prváku. Říkal mi, že chodí do dramatického kroužku, který vedl Jaroslav Vlach, herec divadla ABC. Na škole jsem dělala skopičiny a bavila všechny v okolí, takže jsem tam zašla na zkušenou. Divadlo mě bavilo, navíc jsem hrála na saxofon. Jarda Vlach je velmi zkušený a erudovaný chlap, a právě on mi řekl, abych šla zkusit přijímačky na DAMU. Tak jsem to zkusila, a vyšlo to.
Tak to bylo. Taková náhoda. Vedoucím ročníku byl Jan Burian, mými pedagogy byli Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Jan Šťastný a Svatopluk Skopal.
V té době mi bylo devatenáct. Přijímačky mi přišly spíš jako legrace nebo trapas. Nepočítala jsem s tím, že bych byla přijatá, takže jsem to brala sportovně. Až třetí kolo bylo náročné. To už máte skutečně nervy. Jste blízko a najednou si říkáte, kdyby to nevyšlo, tak by mě to mrzelo.
Dá se to tak říci. Tehdy to bylo na tři kola. První kolo monolog, píseň a pohyb... Já jsme to pojala dost svérázně. Na začátku studia na DAMU jsem byla známá svou nešikovností. Docela mi šel kotoul, ale ostatní sestavy na koberci - raději nemluvit. Prošlo to. Druhé kolo je o improvizacích. Pracovalo se v rámci připravených textů. Došlo i na krátké etudy. Např. jeden z examinátorů četl dopis a my jsme na něj měli reagovat. Třetí kolo - tam nás bylo dvacet - byly etudy, hry v prostoru. Působilo to na mě tak, že nezjišťovali talent a dispozice, spíš si dávali dohromady tipy. Šlo o to dát dohromady skupinu, která by fungovala.
Zabalila jsem si svých pár švestek a vyrazila do Hradci Králové. Začala jsem tam zkoušet Othella s Vladimírem Morávkem a půl roku na to jsem dostala smlouvu. Strávila jsem tam tři roky. Prostě to byl permanentní večírek. Dobrá parta.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Naďa - vzpomínkový koncert
Desítky umělců – zpěváků, hudebníků a herců – spolu s mnoha přáteli se sešli v pražské Lucerně, ab celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Festival umění a kreativity ve vzdělávání
Už počtvrté se pedagogové, rodiče, odborná i širší veřejnost či profesionálové z oblasti kultury a umění mohou celý článek