Scéna.cz 

Zemřel herec Karel Jánský

(28. dubna 1944 – 12. dubna 2011)
Městské divadlo v Brně navždy opustil herec, který mu zasvětil celý svůj profesní život. Ředitel Stanislav Moša říká: „Karel Janský byl po celou svou kariéru věrný jedné divadelní scéně, a to Divadlu bratří Mrštíků - dnešnímu Městskému divadlu Brno. Už od svého mládí se stal hercem hlavních rolí. Jeho nebývalý šarm, uhrančivá elegance, herecké i pěvecké mistrovství ho předurčovaly k tomu, aby na něm divadlo stavělo svůj repertoár, aby se svou osobností stal jedním ze zásadních pilířů jeho tvorby. Vždy obětavý, příkladně pečlivý, nebývale skromný, a přitom ve všech svých rolích fascinující!"

Karel Janský se narodil 28. dubna 1944. Divadelní studia absolvoval na JAMU v letech 1962-1966 u profesora A. Vozáka a O. Dadáka. Studium završil absolventským představením Žebrácké opery, kde ztvárnil titulní postavu Mackieho Messera, kterého si pak mohl zopakovat i v roce 1979 na scéně Divadla bratří Mrštíků. Právě tento typ postav byl Janského hereckému naturelu, jak sám přiznával, velice blízký. Do angažmá v DbM, pozdějším Městském divadle Brno, byl přijat ihned po ukončení školy v roce 1966. Této scéně zůstal věrný po celý svůj profesionální život, strávil zde neuvěřitelných 45 sezon a odehrál přes sto rolí.
Ve svých dvaadvaceti letech zde jako čerstvý absolvent JAMU hrál svou první roli - prince z Histopánie v Kvapilově pohádce Princezna Pampeliška, dále na sebe upozornil např. v Schillerově dramatu Marie Stuartovna (1966), v O´Neillově hře Smutek sluší Elektře (1967) a zejména v inscenaci Milana Páska Jed z Elsinoru (1967), kde zaujal kritiku svým osobitým pojetím prince Hamleta. V průběhu dalších desetiletí byl obsazován do mnoha rolí, střídal žánry i charaktery postav a vždy zaznamenával velký úspěch jak u kritiky, tak u diváků... Svůj výrazný herecký talent - zejména pěveckou jistotu, okouzlující zjev i laskavý a přirozený humor uplatňoval zejména v inscenacích Richarda Mihuly, který se specializoval na muzikály. Na začátku 80. let Janského herectví vyspělo do vnitřně propracované charakterní polohy. Vnitřní i vnější noblesa a ukázněná zdrženlivost se promítly např. do postavy Jakuba Jana Ryby v Noci pastýřů (1985). Později exceloval v inscenaci Don Juan (1991), kde byla titulní postava Pavlem Doležalem vyložena poněkud drsně a protieroticky, Janský však tento úkol dokázal suverénně zvládnout.
Velké uznání mu přinesla role Jiřího ve hře Kdo se bojí Virginie Woolfové (1992) v nastudování Petra Veselého. Kritiky byl jeho výkon označován jako herecký koncert a úžasný divácký zážitek. Ve více než rovnocenném partnerství s tryskajícím temperamentem Zdeny Herfortové vytvořil přesně cílený herecký výklad. Jeho nejslavnější rolí se stal bezesporu Willy Loman v Millerově Smrti obchodního cestujícího (1996). Oceňován byl jeho precizní výkon - úctyhodně zvládnutý od celkového obrysu až po sebemenší výrazový detail postavy. Mezi jeho výrazné herecké party patří jistě i Lavoisier v inscenaci Hra o lásce, smrti a věčnosti... (1998), Jindřich Hradský v My Fair Lady (ze Zelňáku) v roce 1999, Denis Diderot v Schmittově Libertinovi (2002), Arbenin v Lermontově Maškarádě (2004), Peter Sorin v Čechovově Rackovi (2004), Fred v inscenaci Ginger a Fred (2005), pan de Renal v muzikálu Červený a černý (2007), ředitel divadla v inscenaci V jámě lvové (2006), Whitchell v komedii Novomanželské apartmá (2006). Inscenaci Hello, Dolly! (2010) ozdobil svým výkonem v drobné, ale s noblesou Karlu Janskému vlastní, roli majordoma Rudolfa. Herecké mistrovství Karla Janského se uplatnilo také ve filmu (zahrál si např. v Četnických humoreskách) a zejména v dabingu, jednou z jeho nejslavnějších rolí je bezesporu J. R. Ewing ze slavného amerického seriálu Dallas.