Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Dana Syslová – Čím starší tím lepší...

autor: archiv divadla

V angažmá v Městských divadlech pražských jste strávila 29 let (1965-93). V roce 2007 jste se vrátila a patříte k miláčkům publika. Čemu přičítáte svou současnou popularitu?
Víte, co se říká o vínu či slivovici? Čím starší, tím lepší. To si samozřejmě dělám legraci... Nemusí to tak být ani u vína, natož u herců. Kdybych si to myslela, mohla bych to už zabalit. Mám poslední roky jen štěstí na role a dělám, co můžu. Mě právě vzrušuje na tom našem povolání, že se začíná vždycky na nule, na čistém papíře bez ohledu na věk a zkušenosti. A populární? U divadla nemůže být nikdo populární – to se může stát, když hrajete v seriálu dvakrát týdně v televizi, ale u divadla vás někdo může mít v oblibě nebo ne. A jestli jsem aspoň u někoho v oblibě, tak to mě moc těší.

Která role v MDP, jíž máte příležitost hrát, je vám nejbližší a proč?
To je, jako když se zeptáte mámy, které dítě má radši. Já je mám všechny ráda, svým způsobem, a to je taky výhoda „volné nohy.“ Když jste v angažmá, musíte hrát, co vám dají, co je na fermanu. A to, že si můžu vybrat, je už zájem a zaujetí pro tu či onu „osobu“, kterou mám představovat. Jistě, některá mi může být osobně velice blízká a jiná naprosto odlišná, která nemá se mnou nic společného, a přesto mě může bavit (možná právě proto). Nebo myslíte, že mám něco společného třeba s paní Tootheovou ze hry Všechno na zahradě?

Znala jsem vás dříve spíše jako představitelku vážnějších rolí, ale nyní často figuruje v komediálních titulech. Jakému typu rolí dáváte přednost?
Mně je to úplně jedno. Dávám přednost či mě baví role bohaté, kde je všechno, kde je o čem hrát. Nejlépe, když jsou slzy a smích pěkně promíchané. I na vážné roli je dobře najít humor a naopak. Tak je to vlastně i v životě. Vždycky to má být jen pravda.

Jaký humor máte ráda - jako „konzument“ i jako „interpret“?
Nemusím takový ten humor „za každou cenu“, podbízivý, neb když někomu něco nejde, nebo je mu i nechtěně ubližováno. Když je ten člověk prostě chudák nebo blb, to je jedno, to pak cítím spíš lítost. Raději mám slovní, suchý anglický humor. Jako konzument i interpret.

Hraje paní Guterovou v nové inscenaci Vražda jako poznaná nutnost. Jaká je?
Guterová je pro mě roztomile tupá osůbka, která si ve své samotě našla svou Žožo a touží mít věci kolem sebe v řádku a pořádku a nějak s ejí to zvrtne.

Celá ta hra Gabriela Dagana je vlastně absurdita. Je pro vás obtížnější dostat se do stylizace takové hry nežli u her psychologických?
Nemám problém, I absurdita se musí začít zkoušet tzv. normálně, psychologicky (ba i někdy víc), aby mohla pak přirozeně sama vylézt. Důležitá (už se opakuju) je vždy jen pravda a forma je druhotná. I když hraju monstrum, tak je to taky člověk.

6.9.2010 22:09:58 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!