Scéna.cz 

Dividýlko na přehlídce v Třebíči

Po mnoha letech se Dividýlko Slaný odhodlalo k účasti na divadelní přehlídce Wintrův Rakovník hrou Bedřich raději jódluje (na motivy povídek Woodyho Allena), kde bylo poctěno cenami za nejlepší režii, scénografii a nejlepší představení přehlídky a odkud bylo nominováno na národní přehlídku do Třebíče. Stalo se tak na základě rozhodnutí odborné poroty složené z praktikujících divadelních profesionálů (M. Schejbal – režisér a umělecký šéf Divadla ABC, Karel Semerád – režisér Městského divadla ve Zlíně, Kateřina Baranowská –výtvarnice, scénografka, Kateřina Fixová – dramaturgyně a herečka Městského divadla v Mostě). Odtud plno odhodlání nadějného očekávání vyrazilo Dividýlko na národní přehlídku do Třebíče.

Dividýlko přijelo, vidělo a - žaslo! Představení nachlup stejné rakovnického bylo publikem přijato stejně vstřícně a s porozuměním (máme to na kazetě).
Odbornou porotou (Prof.PhDr.Jan Císař, Csc – divadelní vědec a předseda poroty, ředitelka muzea v Chrudimi, divadelní režisér z Divadla pod Palmovkou, ředitel kulturního klubu Česká Třebová, scénograf Praha, migrující dramaturg) bylo přijato-nepřijato vpravdě šalamounsky. Hned v úvodu rozborového semináře se předseda poroty bezelstně přiznal, že v případě pokusu o hodnocení Bedřicha si porota s představením nevěděla rady a že tudíž „vhodila ručník do ringu“. Takové hodnocení vám otevře oči, vytýčí cestu, odhalí skryté rezervy a přinutí k zamyšlení, zda by nebylo vhodné členy takovéto poroty předem proškolit, nebo je prostě ponechat v jejich teplých kancelářích, kde by si mohli v klidu bádat, řídit nebo migrovat, a na národní přehlídku vysílat porotu poučenou, připravenou a kompetentní.
Porota jako jeden muž a žena celkem správně pochopila, že představení bylo laděno do humorna. Výrazy „obžerství vtipů“ a „divadelní kutilství“ se jistě záhy zaskví v příštím teoretickém díle pana profesora . Jiný člen poroty se podivil, kde bereme tolik času, když si můžeme dovolit „fóry dovádět do takových detailů“ (?) a jeho kolega se blýskl identifikací motivu Čajkovského koncertu ( se Šumem svistu to už tak dobrý zásah nebyl; nabízí se obskurní paralela – obsazení expertů přes dechovku do poroty free-jazzového festivalu). A to bylo ten večer asi tak všechno. Vlastně ne, pak byly ještě řízky. Velmi chutné. (Ty řízky).
Aby bylo jasno, vůbec si nestěžuji. Po účasti na národní přehlídce si nicméně Dividýlko připadá jako vyobcované děcko, na které nezbyl jediný volný šuplíček, jediná škatulka.
Ech, nějak se s tím už vyrovnáme, čas rány zhojí, divadelní život máme již skoro za sebou. Ale co ostatní, mladší s jiskrou v oku, co ti si počnou bez krabiček? Nevím, jestli někoho přesvědčím, že ze mě nemluví uražená ješitnost, nepíšu tenhle dopis z pocitu ublížení či zneuznání – jenom mě tak trochu zaskočila na přehlídce amatérských divadel přítomnost amatérské poroty. Asi to tak má být.
S ochotnickým tfuj tfuj Jiří Šíma, Dividýlko Slaný (redakčně kráceno)