Scéna.cz 

Martin Hilský: Identita Prospera a Shakespeara má smysl

Letní Shakespearovské slavnosti zahájili premiérou inscenace Bouře, řežijního tandemu SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Úvodní slovo patří tradičně dvornímu překladateli slavností prof. Martinu Hilskému. V úvodu vyjádřil radost, že může přivítat diváky na dalším ročníku LSS: “Opravdu jsem šťastný, že se můžeme vidět tváří v tvář. Člověk člověku, to je divadlo, a to nenahradí žádný podcast.”
Dále rozebral aktuální inscenaci, zejména se věnoval výjimečnosti bílého mága (Prospero) v anglickém divadle. Upozornil na Mirandu, dceru Prospera, a ostatní ženské hrdinky v dalších Shakespearovských hrách. Neopomenul vyzdvihnout avantgardní přístup tandemu SKUTR, kteří se na LSS představují již třetí inscenací. Úvodní slovo prof. Martina Hilského přinášíme v plné citaci.

Mou milou povinností je vám říct několik slov o hře Bouře, abyste si jí víc užili. Poslední velká magická hra Williama Shakespeara. Její hlavní postavou je mág Prospero. Ten je v anglickém divadle naprosto výjimečný, na rozdíl od ostatních mágů, je to mág bílý. Své magické schopnosti získal pilným studiem spisů.
Ostatní dva dramatici, Shakespearovi současníci, Christopher Marlowe napsal knihu Doktor Faust, ale ten obcuje s Mefistotelem, a to je vyslanec Lucifera, tedy síly pekla vytvářejí a způsobují moc Fausta. Když se podíváme na knihu Alchymista Bena Jonsona, zjistíme, že hlavní hrdina je šarlatán, který alchymii zneužívá, aby z lidí tahal peníze. Nepochybuji o tom, že takových šarlatánů byla v té době spousta.
Shakespearova zásluha je, že uvedl na jeviště mága bílého. Tomu nejde o to, aby vydělával na cizím neštěstí, ale jde mu o morální reformu. Chce učinit svět lepší, zejména usiluje o mravní nápravu lidí, ve svém okolí.
Často se říká, že Bouře je divadlo o odcházení a rozloučení se Shakespeara s divadlem. Časově to souhlasí. Shakespeare sám byl největší mág divadla, byl to obrovský iluzionista. Identita, nebo jen částečná, Prospera a Shakespeara má smysl. Prospero je režisér celé Bouře. Tady to není atmosférický jev, ale je to divadelní dílo.
Další postavy jsou neméně zajímavé. Vystupuje zde Miranda, dcera Prospera, zhruba šestnáctiletá. Úžasná postava, které se vyskytují v pozdních hrách, např. v Periklovi, jeho dcera Marina, Perdita v Zimní pohádce, a nakonec Miranda. To jméno znamená zázrak - mirandus. Pro mě to znamená úžas. Celá hra je o tom, jak je důležitá schopnost žasnout a tu má právě Miranda.
V dále Bouři vystupuje Kaliban. To je zvláštní jméno. Odvozeno od Karibien, Karib, Kanibal, může odpovídat domorodcům z karibské oblasti. V romštině, arabštině nebo v sanskrtu to slovo vždy znamená něco temného, kus temnoty. Zplozenec pekla, jeho matka je Sycorax, to byla čarodějnice, která měla styky s peklem. Nebe a peklo jsou v dané hře zvláštním způsobem přítomné.
Pojďme k Prosperovým knihám. Říká se, že jsou to de facto všechny hry, které Shakespeare předtím napsal. Opět na tom něco je. V podstatě Bouře představuje sumář shakespearovy dramatiky. Máme tam milence, a kde nejsou? Šašci - Trinkulo a Stefano. Šašek je jedna z obrovských postav Williama Shakespeara. Dále tam máme zločince, kteří usilují o vraždu vladaře. Opět paralela s Macbethem, Hamletem ad. Dva bratři, opět Jak se Vám líbí. Uzurpátorství, touha po moci, láska…

Prospero mi vždycky připomínal Rudolfa II. Prospera byl vévoda milánský, to znamenalo něco jako král. Vévodství milánské je vlastně stát, kde došlo ke státnímu převratu. Prospero se víc věnoval knihám a studiu alchymistických spisů. Když si vzpomeneme na krále Rudolfa II., věnoval se úžasným sbírkám, magii a alchymistům, tak jeho bratr Matyáš měl příležitost ho svým způsobem nahradit v královské funkci. Toto se stane v Bouři, kde Antonio, jeho bratr, využil této příležitosti a zmocnil se politické moci v Benátkách. Prospero se s dcerou Mirandou ocitá ve shnilé lodi a pluje na nějaký ostrov, který je někde mezi Neapolí Tunisem.
Hra Bouře je zároveň novosvětská. Vstupní scéna Bouře je imaginace Prospera, ale zároveň je to doslovný přepis dokumentu o ztroskotání anglické flotily na Bermudách. To ztroskotání, to peklo, to všechno je autentická.
Hra je výjimečná, a uvidíme výjimečnou inscenaci režijního dua SKÚTR, Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. Přiznám se, že když jsem viděl jejich inscenaci Čarodějova učně, Kytici v Národním divadle, tak jsem užasl a pro mě je to naprosto nezapomenutelný zážitek. Stejně jako jejich inscenace Sen noci svatojánské, tady na Hradě, nebo Romeo a Julie. Tady je to jejich třetí inscenace. Magická Bouře jim velmi padne, zejména jejich směřování.

www.shakespeare.cz