Scéna.cz 

Pražské pašije

Na Velký pátek 29. března 2013 přesně o dvanácté hodině polední přehlušilo všeobecný mumraj v centru Prahy hlasité bubnování. Zpočátku se zdálo že se jedná o jednu z dalších atrakcí, kterými se velikonoční trhy jen hemží. Když však se bubeníci vynořili na Kafkově náměstíčku před zadním traktem Nové radnice, předcházela je ohromná bílá postava s trnovou korunou - Ježíš Kristus ubírající se na Kalvárii. Před kostelem u sv. Mikuláše na něj čekal obrovský černý kříž namalovaný na bílém plátně. Ani Josef z Arimatie by ho byl sám neunesl, a tak musela zaskočit takřka desítka náhradníků. Procesí s Ježíšem - v podobě loutky jejíž pohyby ovládali tyčemi nosiči, prošlo přes zaplněné Staroměstské náměstí Celetnou ulicí až na Příkopy Bylo tak nápadné, že si jej nikdo nemohl nepovšimnout. Reakce se ale asi příliš nelišily od historické situace v Jeruzalémě před dvěma tisící léty. Ježíšovy stoupenci jej s úctou následovali v průvodu, zvědavci pokukovali a fotili - to byl patrně ten nejznačnější rozdíl - a většina se jen tak pootočila a pokračovala ve svém činění - konzumaci klobás a piva u stánků, spěchu za denními záležitostmi. Ať to bylo jakkoliv, symbolická velkopáteční cesta Ježíše dala možnost každému, aby si připomněl, proč se vlastně velikonoce slaví.

Procesí ale také ve zkratce a jakýmsi minimalistickým způsobem vyhovujícím tomuto času upomenulo na starobylý zvyk pašijových her. Nebyl typický jen pro Prahu, odehrával se zejména v baroku v mnoha dalších městech a městečkách a zúčastnit se ho bylo považováno za čest ze strany výše i níže postavených. K těm nejznámějším produkcím patřily pašijové hry např. ve Vrchlabí, v Polici nad Metují nebo v posttotalitní éře opět obnovené pašije v Hořicích na Šumavě. V menším rozsahu se konaly v řadě četných míst, do některých z nichž se tento "zapomenutý ideál štěstí člověka- duchovní spása skrze Kristovo vykoupení - pro nadčasové otázky lidské existence - podle Věry Frolcové - opět navrací.