Scéna.cz 

Nikolaj Koljada AMIGO

Jeden z nejhranějších současných ruských dramatiků ve své hře přivádí na scénu mírně nekonvenční rodinu, která má zálibu v orientální poezii, ale i v tradičním popíjení vodky. Tvoří ji babička, která skládá oduševnělé aforismy, matka, která se sama pasovala do role strážkyně jejího literárního odkazu, a syn, který obě tyto alkoholičky živí jako tanečník v nočním klubu. Byt, který mají vyklidit pro nového majitele, připadne bývalé pornoherečce, která se snaží utéct před svou minulostí. Navíc se podobá jejich zesnulé dcerce, která měla před lety spáchat sebevraždu. Hra v sobě nese velké tajemství (našim skalním divákům se v této souvislosti jistě vybaví Shepardovo Pohřbené dítě) i značnou dávku ruské melancholie, kterou vyvažuje osvěžující humor.
Česká premiéra v sobotu 26. května v 18.30 hodin – Komorní scéna Aréna.

Nikolaj Vladimirovič Koljada (4. 12. 1957) se narodil v dnešním Kazachstánu, ve vesnici Presnogorkovka v Kustanajském kraji (asi 400 kilometrů od Jekatěrinburgu, na hranicích s dnešním Ruskem). V letech 1973 - 1977 studoval herectví na Sverdlovském divadelním institutu (obdoba naší konzervatoře). Po studiích nastoupil jako herec do Sverdlovského akademického činoherního divadla, kde působil až do roku 1983. V letech 1983 - 1989 dálkově studoval v Moskvě na Literárním institutu Maxima Gorkého obor próza. V té době již začal psát divadelní hry (prvotinou je DŮM V CENTRU MĚSTA z roku 1982) a na ruských jevištích se prosadil hrou HRAJEME NA FANTY (1986). Během dvaceti let pak napsal kolem devadesáti her, které jsou žánrově velmi pestré (od tragikomedií až po vaudevilly).

Překlad Naděžda Krejčová; režie Ivan Krejčí; scéna Milan David; kostýmy Jana Hauskrechtová; hudba Nikos Engonidis; dramaturgie Tomáš Vůjtek. Hrají: Petra Kocmanová, René Šmotek, Michal Čapka, Alexandra Gasnárková j.h., Alena Sasínová-Polarczyk, Pavel Cisovský j.h., Michal Moučka, Nikos Engonidis j.h. , nebo Jan Kuchař j.h. nebo Martin Dytko j.h.

„Hru Amigo napsal Koljada v roce 2002 a o tři roky později ji sám inscenoval ve svém divadle. Inscenace byla velmi úspěšná a získala i několik ocenění. Hra je částečně autobiografická. Koljada měl sestru, která zemřela, když mu bylo osm let. Po mnoha letech chtěl své staré rodiče přestěhovat z vesnice k sobě do města a rodiče by byli souhlasili, kdyby se jeho mamince nezdál v noci před odjezdem sen, ve kterém viděla svou dcerku, která ji prosila slovy: „Maminko, neopouštěj mě...“, uzávírá překladatelka Naděžda Krejčová.