Scéna.cz 

Poslední chvíle lidstva

Na Velký pátek 22. dubna 2011 se v Divadle Komedie uskutečnila česká premiéra projektu inspirovaného protiválečným dramatem Karla Krause POSLEDNÍ CHVÍLE LIDSTVA. V rámci jednoho večera zde byl uveden inscenační triptych režisérů Kathariny Schmitt, Thomase Zielinského a Alexandera Riemenschneidera. Po inscenacích analyzujících stav současné kultury, aktuální sociální témata, rozpad manželství i celkové zhroucení lidské osobnosti se bude Divadlo Komedie v posledních chvílích Rakouské sezóny zabývat násilnou i s násilím konfrontovanou společností – a utilitárním zobrazováním války v médiích.

Vídeňský intelektuál českého původu, Karl Kraus, psal tento „šílený kankán lidské blbosti a surovosti“ jako bezprostřední reakci na první světovou válku. Tu vnímal mimo jiné jako mocenskou a mediální hru, která je výnosným předmětem globálního byznysu. Současně se snažil upozornit i na to, jak se jazyk zaprodává válce a degeneruje na úroveň politických hesel a novinových frází. Z autentických výroků a citátů z dobového tisku pak stvořil rozsáhlé dílo plné černého humoru, v jehož scénické adaptaci se představí Jiří Černý, Marek Daniel, Stanislav Majer, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Jiří Štrébl a Ivana Uhlířová; v I. části hraje na bicí Vít Blažek.

Katharina Schmitt se při inscenování první části triptychu zabývala mj. i ženským pohledem na válku: „Zajímá mě stav před válkou, začínající napětí. Snažila jsem se najít stylizaci, divadelní jazyk, který toto tematizuje. Velkou inspirací mi proto byly záznamy spartakiád a filmy Leni Riefenstahlové, dvorní filmařky Adolfa Hitlera. Společně s choreografkou Ioanou Monou Popovici jsme pracovaly na fyzickém projevu herců. Zabývali jsme se také projevy totalitních systémů a jejich fungováním – přitažlivostí hrůzostrašného.“

Thomas Zielinski jako režisér druhé části projektu vidí paralelu mezi Krausovým dílem a Coppolovým filmem Apocalypse Now: „Zdánlivě nesouvisející krátké příběhy, výkřiky duše, pokřivené vnímání, opojení, válka a násilí – neuvěřitelné, silné obrazy, které mi dodnes nejdou z hlavy. Válečná euforie je na vrcholu a stroj jede na plné obrátky, zákopy potřebují každý den novou potravu a na domácí frontě se musí stále udržovat dobrá nálada. Propaganda a novinářské lži, revue a lehce stravitelná zábava – lidé se konec konců chtějí bavit. The show must go on!“

Večer uzavírá volná interpretace posledních částí Krausova díla německého režiséra Alexandera Riemenschneidera: „Na tomto projektu mě přitahuje koncept zadaný divadlem. Spolu s dalšími dvěma režiséry tvoříme triptych, propracováváme se postupně Krausovým obrovským dílem, můžeme se navzájem inspirovat a nechat si naši práci druhými okomentovat. Text je tak obsáhlý, monstrózní a přece tak přesný, že ho sám jeho autor označil za ‚nehratelný‘. Láká mě tuto výzvu přijmout a dokázat opak. To, co mě na tomto textu fascinuje, je vytrvalá snaha ukázat mnohohlasost lidstva a také to, čeho je – v dobrém i ve zlém – schopné. A řečeno s Krausem: Je to stejný rozum, který vymyslel knedlík i leteckou bombu.“